Bez vápnité kostry bychom se nejspíš jen jako beztvaré měňavky přelévali z místa na místo. Ze stejného důvodu potřebuje podobnou pevnou oporu i většina ostatních živých tvorů – někteří ji nosí na povrchu těla, jiní jako my uvnitř. Spatřit ji v celé kráse, aniž by bylo nutné jejího nositele zabít, umožnil objev německého vědce W. C. Röntgena z roku 1895. Záření, které zviditelnilo neviditelné, po něm dodnes nese jméno.
Kratší než světlo
Rentgenové záření je podobně jako světlo druh elektromagnetického záření. Na rozdíl od viditelného světla má ale mnohem kratší vlnovou délku, dokonce ještě kratší, než pro nás již neviditelné ultrafialové světlo. Od světla se krátké rentgenové paprsky liší také tím, že procházejí i neprůhlednými materiály. Kolik jich projde, tedy jak moc hmotu „prosvítí“, závisí na její hustotě. Čím je hmota hustší, tím víc rentgenových paprsků zachytí a nepropustí. A právě této vlastnosti využívá rentgen.
Jak rentgen funguje
Když rentgenové záření dopadne na citlivý fotografický materiál (film, papír), osvítí ho a ten zčerná. Pokud mezi zdroj záření (např. rentgenovou lampu) a film umístíme nějaký předmět, který rentgenové paprsky částečně nebo úplně odstíní, citlivá vrstva pod ním nezčerná, předmět se na filmu zobrazí jako světlejší až úplně bílý obrys. Právě takto vznikají například rentgenové snímky vašich zubů u zubaře. Rentgenové snímky jsou vždy černobílé, barevné záběry v našem článku vznikly až jejich dodatečným obarvením.
- Vnitřní kostra obratlovců je pro rentgenové záření téměř neprůhledná, na snímku proto rozeznáte každou kostičku. Měkké tkáně – kůži a svalovinu – naopak rentgen prosvítí, takže se zobrazí jen nezřetelný obrys zvířecího těla – krtka, ryby či netopýra
- Rejnok patří mezi paryby s chrupavčitou kostrou, která je pro rentgenové paprsky stejně prostupná jako svaly a kůže. Nejviditelnější částí jejich těla je tak hřbetní struna, kde se začínají tvořit vápnité základy obratlů
- Tělo měkkýšů není pod rentgenem vůbec patrné, viditelná je jen jejich vápnitá schránka. Závity tenkostěnné ulity mořského plže ostranky se pod rentgenem zobrazí díky přibývajícím vrstvám vápnité hmoty
- Tělo členovců drží pohromadě vnější chitinová kostra. Ta je pro rentgenové paprsky mnohem menší překážkou než kosti. Nejzřetelněji se zobrazí po obvodových částech živočicha, kde je vůči záření směřována souběžně. Snímek proto vykreslí dokonalý obrys raka, kraba či ostrorepa
- Mořští koníčci sice patří mezi ryby, zobrazení jemných kostí ale překryje obraz zkostnatělých šupin, které tvoří jakýsi pancíř na celém jeho těle
Co se děje ve vejci
Vaječná skořápka je zpočátku pevná, rentgenové paprsky jí proto pronikají jen částečně. Její řídký obsah se jeví jako jednolitá hmota, nelze rozlišit žloutek a bílek, dobře patrná je jen zcela prosvícená vzduchová bublina na tupém konci vajíčka
Jak zárodek roste, čerpá pro svou stavbu vápník ze skořápky, ta slábne a je stále průsvitnější. O to zřetelněji se začínají rýsovat dosud měkké kostičky budoucího kuřete
Zárodek těsně před líhnutím již spotřeboval téměř všechen vápník ze skořápky, ta je proto na rentgenu prakticky neviditelná. Naopak vidět je zcela vyvinutá stočená kostra kuřete, dobře rozpoznatelná je hlava a dolní čelist uprostřed snímku
