Žralok spanilý (Carcharhinus amblyrhynchos, známý i jako šedý nebo útesový) patří mezi menší druhy: přestože může dorůst délky až 3 m, většina jich měří přibližně 170–180 cm. Je to jeden z nejrozšířenějších žraloků, kteří v hejnech obývají korálové útesy Indického a Tichého oceánu. Přestože je dosud poměrně hojný, hrozí, že se brzy dostane na seznam ohrožených druhů. Přírodovědci mu proto věnují zvýšenou pozornost. V oblastech, kde jsou žraloci vyhledávanou atrakcí turistů a amatérských potápěčů, dnes může jejich populaci (a tím i turistický ruch) ohrozit každý zabitý jedinec.
Žraloci pod dohledem
Aby bylo možné žraloky účinně chránit, je nutné dozvědět se co nejvíc o jejich zvycích. Kdy a v jakých hloubkách se nejčastěji zdržují, kdy jsou nejaktivnější a vyplouvají k hladině na lov. Vědci proto vybavili 39 dospělých žraloků spanilých, převážně samic, vysílačkami a téměř tři roky je s jejich pomocí sledovali. Snad za nejzajímavější zjištění považují jejich vztah k měsíci. Když je měsíc v novu, tj. ve dnech, kdy je v noci obloha temná, žraloci vyplouvají na mělčiny. Ale když je měsíc v úplňku, zdržují se ve větších hloubkách.
Bezpečí v temnotě
Protože se podobně chovají i ryby, kterými se tito žraloci živí, zdálo by se, že prostě jen sledují svou kořist. Ale jak se ukázalo, tak jednoduché to není. Protože ve stejných vodách žijí i mnohem větší žraloci – např. kladivouni velcí (Sphyrna mokarran) či větší příbuzní žraloků spanilých, žraloci bělocípí (Carcharhinus albimarginatus) - je jejich chování zároveň obranou před těmito dravci. Ti naopak dobrou viditelnost za svitu měsíce využívají k lovu, takže žraloci spanilí jsou před nimi v hlubokých vodách, kam měsíc nedosvítí, v bezpečí.
Milovníci tepla
Svit měsíce ovšem není jediným faktorem, který ovlivňuje chování žraloků, neméně důležitá je i teplota vody. V zimě, kdy je voda ve větších hloubkách chladnější, se sledovaní žraloci nejčastěji zdržovali v hloubce kolem 35 m. Když na jaře začínala teplota vody stoupat, potápěli se žraloci až do 60 m. A v létě, kdy je vrstva teplé vody nejsilnější, se žraloci běžně pohybují od mělčin až po hranici, kam se potápějí nejhlouběji (tj. přibližně do hloubky 280 m). Vysvětlení je v tomto případě jednoduché: žraloci patří mezi živočichy s proměnlivou tělesnou teplotou (tzv. chladnokrevné) a v teplé vodě šetří energii.
Noční lovci
Podobně jako na svit měsíce reagují žraloci i na denní dobu. Jakmile se začne rozednívat, žraloci hbitě zamíří do hloubky, kam světlo proniká jen v omezené míře. A naopak v podvečer, když se nad oceánem začne stmívat, žraloci se začnou zvedat a vyplouvají k hladině. Výjimkou z tohoto pravidla jsou březí samice. Ty naopak vyhledávají teplé povrchové vody prohřáté sluncem, aby se společně vyhřívaly a urychlily vývoj mláďat.
K čemu to je dobré?
Výsledky tříletého výzkumu pomohou chránit žraloky hlavně před rybáři, do jejichž sítí se nechtěně zaplétají. Znalost jejich denního a nočního rytmu rybářům pomůže volit takové místo a takovou denní dobu lovu ryb, že nebudou žraloky svými sítěmi neúmyslně ohrožovat.
