Ptáte se sami sebe, jak byste se zachovali, kdybyste jako jediní přežili pád letadla do vysokých neobydlených hor? Jak byste se vypořádali s nástrahami džungle? Jestli byste dokázali po ztroskotání lodi doplavat k pevnině? Buďte v klidu. Něco podobného se vám s největší pravděpodobností nestane. Slavné příběhy o přežití totiž prožívají lidé, jejichž práce nebo koníček je do podobné situace mohou celkem snadno dostat.
Robinson nelhal
Nejslavnějším mužem, který přežil nástrahy divočiny, je jistě Robinson Crusoe. Ve skutečnosti se jmenoval Alexander Selkirk a spisovateli Danielu Defoeovi vyprávěl příběh o pěti letech, které přežil na nehostinném ostrově. Defoe neváhal a napsal knihu s fiktivním hrdinou, který na ostrově stráví deset let a jen vlastní vynalézavostí a vytrvalostí dokáže lovit zvířata, pěstovat květiny, postavit si dům a ještě navíc se spřátelit s příslušníkem místního lidožravého kmene Pátkem.
Poučný seriál
Značně idealizovaná a romantická kniha se dobře čte doma, ale o dalších lidech, kteří zázračně přežili v přírodě, se nejvíc dozvíte ve zprávách. Třeba v letošním květnu jste mohli slyšet o devítiletém Graysonovi, který se rodičům ztratil na túře v národním parku amerického státu Utah. Grayson znal základy přežívání ze seriálu Boj o přežití známého popularizátora survivalů Beara Gryllse a prozíravě ulehčil pátracímu týmu práci tím, že kusy své barevné bundy použil jako znamení pro helikoptéru a noc strávil pod padlým stromem v provizorním přístřešku. Druhý den těsně předtím, než ho záchranáři našli, se chtěl vydat po proudu potoka, protože tak by se dostal do civilizace. Chytrý kluk, že?
MP3 nad zlato
Konec dobrý, všechno dobré, zvlášť když slovíčko konec znamená „přežil“. Ne vždy tomu tak je, příběhy o přežití mívají i tragické nebo sladkohořké konce, protože příroda si na člověku výměnou za přežití vybírá svoji daň. Přesvědčil se o tom Eric Le Marque, francouzský elitní hokejista, který se ztratil při snowboardování v horách Sierra Nevada. Prudká sněhová bouře ho odklonila od plánované trasy a celý týden strávil hledáním cesty zpět do civilizace. Kromě snowboardu, kterým si vykopával záhraby pro přespání, neměl nic jiného než oblečení a MP3 přehrávač. K jídlu si dával semínka z borovicových šišek a kůru. Nakonec to byl právě MP3 přehrávač, na kterém naladil rádio a podle síly signálu se dostal zpět mezi lidi. Následkem omrzlin mu ale byly amputovány obě nohy.
Jako z filmu
O důležitosti KPZtky se na těchto stránkách ještě dočtete, ale velmi dobře by vám o ní mohl vyprávět Steve Callahan. Na začátku 80. let minulého století jeho loď ztroskotala po opuštění přístavu na Kanárských ostrovech a on jen s pomocí námořní kápézetky přežil následujících 76 dní na cestě, která měřila 3300 kilometrů. Pitnou vodu získával stíráním zkondenzovaných kapek na plachtách a z deště, živil se rybami a ztratil třetinu své váhy. Jak sám přiznává, nejhorší byla panika, deprese a stres – aby souboj o život nevzdal, určil si pro každý den pevný rytmus, který obsahoval opravy záchranné loďky, lovení a cvičení. Pokud byste se o jeho osudu chtěli dozvědět víc, podívejte se na film Pí a jeho život, ve kterém režisér Ang Lee využil Callahanovy zkušenosti.
Jaguár a plamenomet
Neštěstí nechodí po moři, horách a ostrovech, ale po lidech a třeba i po takových, kteří se ocitnou v džungli. Izraelec Yossi Ghinsberg společně s přáteli vyrazili do amazonského pralesa navštívit domorodé obyvatele, ale výprava dopadla úplně jinak: Devatenáct dní v džungli znamenalo sérii smrtících nebezpečí. Ghinsberg se v noci musel bránit jaguárovi miniaturním plamenometem, který složil ze spreje s repelentem a zapalovače, málem utonul v potopě a téměř se propadl do bažiny, než ho našel jeho kolega Kevin. Další dva kamarádi z Ghinsbergovy skupiny, kteří se také ztratili v džungli, už nikdy nikdo neviděl.
