Delfíny a kytovce vůbec si málokdo dovede představit jinde než v moři. Jenže výjimky potvrzují pravidlo, z přibližně osmdesáti druhů kytovců se jich několik přestěhovalo do řek. Říční „delfíni“ jsou ve skutečnosti samostatnou skupinou ozubených kytovců, kteří dostali české jméno delfínovci (Platanistidae). A ještě začátkem tohoto tisíciletí vědci věřili (nebo alespoň doufali), že tato čeleď zahrnuje čtyři druhy.
Dvojí podoba
Pokud byste chtěli vidět růžového delfína, museli byste se vydat do povodí řeky Amazonky. A kdybyste náhodou byli mladou dívkou, možná byste si ze setkání s ním odnesli i osobní vzpomínku na neobvyklé rande. Místní indiáni totiž věří, že se růžoví delfíni v noci mění v krásného mladíka, který nevinnou dívku svede a ráno se v podobě delfína vrátí do řeky. Zabít ho ovšem přináší smůlu, a pokud se mu podíváte do očí, navždy vás budou trápit noční můry.
Největší dravec Amazonie
Růžový delfín se správně jmenuje delfínovec amazonský (Inia geoffrensis) a patří k nejméně ohroženým říčním kytovcům. Má nezvykle pružnou páteř, hlavu může otočit až o 90 stupňů, to žádný jiný kytovec nedokáže. V prostředí, kde žije, je to pro něj zásadní, v pralesních vodách se musí při lovu obratně proplétat mezi větvemi a kořeny stromů. Je to dravec, který nemá ve své domovině přirozeného nepřítele, prchají před ním i obávané pirani, jimiž se běžně živí, stejně jako obrovské arapaimy či kajmani.
Z řeky do moře
V Jižní Americe žijí ještě další dva druhy říčních kytovců. Delfínovec laplatský (Pontoporia blainvillei) žije v ústí řeky La Plata, kde obývá spíš brakické (smíšené) vody a vplouvá i do pobřežních vod Atlantiku. Jakoby se pozvolna vracel zpět do moře. V řekách amazonské pánve pak společně s delfínovcem amazonským žije jeden z nejmenších pravých delfínů, delfín brazilský (Sotalia fluviatilis). Domorodci ho na rozdíl od růžového delfína nazývají šedý a nespojují ho s žádnými pověrami.
Slepý lovec
Své říční kytovce mají i asijské řeky. Indické veletoky Ganga, Indus a Brahmaputra jsou domovem prakticky slepého delfínovce ganžského (Platanista gangetica). Zrakem je schopen rozeznávat jen světlo a tmu, víc v kalných vodách nepotřebuje. O to dokonaleji má vyvinutou echolokaci, k příjmu odražených signálů mu slouží i nezvykle dlouhé čelisti, nejdelší mezi delfínovci. Nezvyklý je i jeho pohyb, často plave na boku těsně nade dnem, kde víří bahno a sbírá drobné korýše a ryby v něm ukryté.
Konec mluvícího delfína
V jedné z nejdelších řek světa, čínské Jang-c´-ťiang, žil až donedávna „mluvící delfín“, delfínovec čínský (Lipotes vexillifer). „Mluvící“ proto, že v kalných vodách veletoku mu byl zrak k ničemu, tito delfínovci měli proto mimořádně vyvinutou „řeč“. Vzájemně spolu komunikovali hlasem a orientovali se výlučně echolokací. Znečišťování řeky, rybolov a rozvoj lodní dopravy, která je ohlušovala, je přivedla na pokraj vyhynutí, výstavba megapřehrady Tři soutěsky, pak jejich osud zpečetila. V roce 2007 byli tito kytovci prohlášeni za vyhynulé.
Objev v Bangladéši
Gangu a další řeky jihovýchodní Asie obývá nejen slepý delfínovec, ale i pravý sladkovodní delfín, orcela tuponosá (Orcaella brevirostris). Ještě donedávna byla považována za kriticky ohroženou, ale v roce 2009 objevili přírodovědci téměř 6000 orcel uprostřed neprobádané bangladéšské džungle. Mnohem horší vyhlídky má naopak sviňucha hladkohřbetá (Neophocaena phocaenoides). Vědci nedávno zjistili, že malá populace těchto delfínů žijící v řece Jang-c´-ťiang se geneticky liší od populací z pobřežních vod. Lze tedy mluvit o samostatném druhu, jemuž však hrozí osud delfínovce čínského.
