Přirovnat někoho k hyeně není nic lichotivého a možná by se to nelíbilo ani samotným hyenám. Přesto se zdá, že přirovnání není až tak od věci. Vědci se už mnoho let zabývají studiem života hyen skvrnitých a nacházejí u nich vlastnosti, kterými se lidem přibližují víc, než jsme si doposud mysleli. Jejich sociální život a inteligence se vyvíjely podobně jako u primátů a jak ukázaly pokusy, hyeny jsou v některých případech dokonce chytřejší než oni.
Kam se hrabou šimpanzi
Vědci připravili hyenám a šimpanzům test, v němž srovnávali jejich schopnost spolupracovat při získávání potravy. K odměně, tedy potravě, se dostali teprve poté, co dva jedinci společně zatáhli za lano. I netrénované hyeny tento úkol zvládly rychleji než předem trénovaní šimpanzi. A co víc, hyeny, které již úkol znaly, učily této dovednosti své družky, které se s ním dosud nesetkaly. Naproti tomu pro šimpanze to byl i po intenzivním tréninku těžce zvládnutelný problém. Novým poznatkem byla i skutečnost, že si hyeny dovedou předávat zkušenosti a vzájemně se jedna od druhé učit.
Podvodnice vítězí
Inteligence hyen někdy hraničí s vychytralostí, jakou známe spíš u lidí. Při získávání potravy spolupracují a promyšleně koordinují své jednání. Ale v okamžiku, kdy potravu získají, je po spolupráci a o nějakém spravedlivém dělení nemůže být ani řeč. Každá hyena se snaží urvat co nejvíc a je schopná kvůli tomu i podvádět. Jsou doložené případy, kdy vychytralá samice vydá při krmení signál, jímž varuje před neexistujícím nepřítelem. A zatímco ostatní po něm pátrají, ona se v klidu nasytí. Podobný falešný poplach občas vyvolají i samice ve snaze odvrátit útok ostatních na svá mláďata.
Hororový lov
Všechny druhy hyen byly dlouho považované za typické mrchožrouty. Už v minulém století ale vědci zjistili, že hyena skvrnitá je na rozdíl od ostatních především lovec. A to velmi úspěšný lovec. Vyhlédnutou kořist mohou tyto hyeny pronásledovat i několik kilometrů rychlostí až 60 km/hod. Pozorovat je při lovu ale není nic pro slabší povahy. Velkou kořist loví tak trochu jako žraloci – ještě v běhu z ní vykusují kusy masa, v podstatě ji začínají žrát zaživa.
Nadvláda samic
Lov velkých kopytníků, kteří tvoří hlavní složku hyeního jídelníčku, vyžaduje spolupráci několika jedinců. A právě to zřejmě vedlo k rozvoji jejich inteligence a k tomu, že se z původně samotářských mrchožroutů stala společenská zvířata. Hyení společenství se ale nepodobá společenství jiných šelem. Je to seskupení několika spolupracujících rodin, klan tvořený až 90 členy. Neobvyklý není jen vysoký počet jeho členů, ale především to, že klanu vládnou samice. Samci jsou ve světě hyen nejposlednější z posledních – i ta nejníže postavená samice má vyšší společenské postavení než nejsilnější samec.
Co dokážou hormony
Své nadřízené postavení si samice udržují mimořádnou agresivitou – samci se jich právem bojí. Jejich agresivitu způsobuje samčí pohlavní hormon testosteron, kterého mají v krvi mnohem víc, než je u samic obvyklé. Množství testosteronu také mění jejich vzhled způsobem, který nemá ve světě zvířat obdoby: Vnější pohlavní orgány hyení samice jsou úplně stejné jako u samce. Společné vyústění pohlavních a močových cest má stejně jako samec na břiše a navíc v útvaru, který je obdobou penisu. A aby byla podobnost dokonalá, přiléhá k němu tukové těleso imitující varlata.
Předporodní doping
Vůdčí samice urve z kořisti nejlepší a největší sousta. Má tak nejlepší podmínky pro výchovu mláďat – její potomstvo (mívá jedno až tři mláďata) je silnější než potomstvo ostatních samic. A také agresivnější. Dcery se proto automaticky stávají nástupci své matky a bez boje zaujmou ve společenství nejvyšší postavení. Nedávno ale vědci zjistili, že to není jen lepší výživou. Již jako vyvíjející se plody v mateřském lůně jsou „dopované“ testosteronem. Čím vyšší postavení samice zaujímá, tím víc testosteronu produkuje a vlévá do krve budoucích potomků.
