Orangutani patří k nejinteligentnějším primátům vůbec. Je prokázáno, že dovedou používat nástroje a v případě potřeby si je i upravit, aby se jim s nimi lépe pracovalo. Získané zkušenosti a dovednosti si v rámci své komunity předávají dál a učí se jeden od druhého, mají tedy svou kulturu. V zoo v Atlantě dokonce dva sumaterští orangutani hráli hry na počítači s dotykovým displejem. Přestože vědci studují chování orangutanů už několik desetiletí, objevují u nich stále nové překvapující vlastnosti. Tou nejnovější a doslova převratnou je jejich schopnost myslet dopředu.
Ze zoo do terénu
První pokusy, které na tuto mimořádnou schopnost orangutanů upozornily a potvrdily ji, proběhly v zoologických zahradách. Zoology proto zajímalo, zda mají stejné schopnosti i divocí orangutani ve volné přírodě. Jejich sledování je ovšem poměrně obtížné, protože jsou to samotáři, kteří žijí převážně v korunách stromů. Výzkum, který probíhal v husté vegetaci tropických mokřadů na Sumatře, proto trval několik let. Nyní vědci zveřejnili jeho výsledky.
Křik určuje směr
Přestože se orangutani pohybují po pralese osamoceně (s výjimkou samic s potomky), jsou v neustálém vzájemném kontaktu, na určitém území tvoří jakési velmi volné společenství. Ale zatímco samice se chovají tiše a jen naslouchají, vůdčí samci se ozývají typickým velmi hlasitým dlouhým křikem. Jsou k tomu vybaveni mohutnými lícními vaky, které jako rezonátor jejich hlas zesilují. Nevolají ale jen tak náhodně do korun stromů – vždy ho směřují vždy tam, kam se vzápětí vypraví. Jejich křik tak obsahuje přesnou informaci určenou ostatním orangutanům v okolí. Samice díky němu mohou sledovat, kam se vůdčí samec ubírá a držet se v jeho blízkosti tak, aby s ním neztratily kontakt. Slabší podřízení samci se naopak rychle vydají opačným směrem, aby se od něj včas vzdálili a vyhnuli se přímému střetu.
Plány na druhý den
Vůdčí samec se ale neozývá svým soukmenovcům jen v průběhu dne. V řadě případů se stejnými dlouhými výkřiky ozýval večer, když si postavil noční hnízdo, uléhal ke spánku a už se nikam nechystal. Přesto se ráno vydal přesně tím směrem, kterým večer vyslal svůj křik, to znamená, že si již den předem svou cestu naplánoval. Ostatní orangutani, kteří večer jeho křik slyšeli, si jeho sdělení také zapamatovali a ráno mu přizpůsobili svůj vlastní směr pohybu. A pokud se vůdčí samec během dne rozhodl, že půjde jinam, novým dlouhým křikem svoje plány upřesnil. Křik tak orangutanům slouží podobně, jako nám sdílený kalendář v Googlu!
