Perlička supí (Acryllium vulturinum), jejíž papírový model najdete v tomto čísle ábíčka, je největším zástupcem celé skupiny perliček: Může být až 70 cm vysoká a váží přes 1,5 kg. Neobvykle modrá hruď z ní zároveň činí i druh nejbarevnější. Žije v jihovýchodní Africe, od jižní Etiopie až po sever Tanzanie. Jméno „supí“ (totéž znamená i překlad latinského jména) nedostala podle svých potravních zvyklostí, ale podle nápadně malé a zcela holé hlavy, která se skutečně podobá hlavě supa. Dojem ještě umocňuje dlouhý neopeřený krk a mohutný zahnutý zobák.
Raději pěšky
Ve skutečnosti je perlička supí stejně jako ostatní druhy perliček všežravec. Živí se různými semeny a zrním, ale také hmyzem, pavouky, termity či drobnými obratlovci včetně menších druhů hadů. Při lovu a hledání potravy jí vydatně pomáhají silné hrabavé nohy a zmíněný silný zobák. Přestože dovede létat, hledá si potravu výhradně na zemi a nejraději chodí všude pěšky. Dokonce i v případě, že se cítí ohrožená, dává přednost útěku po zemi před vzlétnutím. Pouze na noc se uchyluje do výšky a jako většina jiných kurů „hřaduje“ ve větvích stromů, kde je pro spící ptáky bezpečněji.
Vnější chlazení
Holou hlavu s různými výrůstky, laloky či chocholkami mají i ostatní druhy perliček, dalo by se říct, že to patří k jejich typickým znakům. Pomáhá jim to s termoregulací – tenká, bohatě prokrvená kůže hlavy funguje stejně jako třeba velké boltce slonů či fenků: odvádí přebytečné teplo a ochlazuje krev proudící k mozku. To je pro perličky důležité, protože obývají africké tropické lesy a savany na jih od Sahary. I když nejteplejší části dne přečkávají ve stínu, během dopolední či odpolední aktivity jsou vystaveny velmi vysokým teplotám.
Proč perličky?
Perličkovití (Numididae) jsou samostatnou čeledí řádu hrabavých (Galliformes), do níž náleží pouhých šest druhů. Svoje české jméno si perličky zaslouží, většina z nich má tělo zdobené drobnými okrouhlými skvrnami, které skutečně vypadají jako rozsypané perly. Nejznámější perličkou však není perlička supí, ale perlička kropenatá (Numida meleagris), kterou můžete potkat i u nás. Nebo přesněji – její zdomácnělou příbuznou, která se chová pro maso i vajíčka. I když existují různě zbarvená plemena, nejčastěji se chová v původním „perličkovém“ zbarvení, takže ji určitě poznáte.
Další druhy a jejich nej...
Zatímco perlička supí je největší a nejbarevnější a perlička kropenatá nejznámější a nejrozšířenější (mimo Afriku byla vysazena např. v Brazílii, Austrálii či v jižní Francii), držitelkou dalšího nej je perlička červenohlavá (Agelastes meleagrides). Obývá jen malé území v západní Africe, je tedy ze všech nejvzácnější a jako jediná zapsána do Červené knihy ohrožených druhů. Její příbuzná perlička černá (A. niger) je mnohem rozšířenější, takže jí zatím vyhubení nehrozí. Nejchocholatější je bezpochyby perlička lesní (Guttera plumifera). Soupeří s ní blízce příbuzná perlička chocholatá (G. pucherani), jejíž chocholka se zdá nižší, ale to jen proto, že je zkadeřená.
