Jak se brzy ukázalo, nov obr patří dokonce mezi tři největší teropody, známé ze Severní Ameriky (právě po mladším tyranosaurovi a naopak geologicky starším druhu Acrocanthosaurus atokensis). Vývojově blíže má přitom ke druhému z nich – je totiž rovněž zástupcem známé skupiny karcharodontosaurů (Carcharodontosauria). Akrokantosauři byli nicméně o patnáct milionů let starší (žili v době před přibližně 113 miliony let).
Jde také o první objev severoamerického zástupce této skupiny za posledních 63 let, protože zmíněný akrokantosaurus byl vědecky popsán roku 1950. Nový obří dravec dostal neobvyklé jméno Siats meekerorum (čte se údajně “si-eč”), a tím pokračuje v tradici posledních let, totiž stanovování jmen podle božstev či legendárních příšer místních domorodých kmenů. Příšerou tento teropod z Utahu ovšem skutečně byl, tedy alespoň by se nám tak nepochybně jevil.
Objevený jedinec byl ještě nedospělý a plně nedorostlý, přesto se jeho délka blížila deseti metrům a hmotnost překračovala 2,5 tuny! Plně dospělý jedinec mohl být podle odhadů dlouhý až 12 metrů a vážit kolem 4 tun, čímž se blížil velikostní kategorii tyranosaura. V době před 98,5 miliony let, tedy na počátku svrchní křídy, tak představoval nepochybně dominantního predátora svých ekosystémů. Mezi karcharodontosaury však přesto nepatřil k těm úplně nejzajímavějším nebo největším.
První z dynastie
Prvním popsaným karcharodontosauridem byl samotný rod Carcharodontosaurus („ještěr se žraločími zuby“). Tento gigantický dravý dinosaurus obýval území dnešní severní Afriky (Niger, Alžírsko, Maroko a Egypt) v období počátku svrchní křídy, asi před 100 až 93 miliony let. Jeho zkameněliny byly poprvé popsány v roce 1925, tehdy ovšem ještě pod jménem Megalosaurus saharicus. Na C. saharicus přejmenoval dinosaura v roce 1931 německý paleontolog Ernst Stromer von Reichenbach.
Zkameněliny z Egypta byly bohužel zničeny při bombardování za druhé světové války v roce 1944. O padesát let později naštěstí objevil další fosílie karcharodontosaura Američan Paul Sereno. Lebka tohoto dravce byla obrovská, dlouhá asi 160 centimetrů. Celý dinosaurus nejspíš měřil přes 12 metrů na délku a vážil nejméně 6 tun. Existují ale odhady hmotnosti až k 15 tunám, což je nejspíš přehnané. Dnes známe dva druhy tohoto rodu – C. saharicus a C. iguidensis, popsaný roku 2007.
Největší ze všech
Největším dnes známým karcharodontosauridem je nejspíše argentinský druh Giganotosaurus carolinii, vědecky popsaný v roce 1995. Giganotosaurus („velký jižní ještěr“) žil zhruba ve stejné době jako karcharodontosaurus i siats – asi před 97 miliony let.
Je největším známým zástupcem čeledi a druhým největším známým teropodem, a to hned za severoafrickým spinosaurem. Jen lebka tohoto dinosaura dosahovala délky 195 centimetrů a byla tak o celou čtvrtinu delší než tyranosaurova. Stehenní kost dosahovala délky 143 cm a délka největšího známého exempláře přesahovala 13 metrů. Hmotnost je odhadována asi na 8 tun, nechybí však odhady jdoucí k 14 tunám.
Zajímavé je, že i při takto obřích rozměrech dokázal giganotosaurus možná rychle běhat; jedna vědecká studie z roku 2001 dokonce přichází s údajem 50 km/h! Tento obr by tedy snadno předběhnul i sprintera Usaina Bolta. Giganotosauři zřejmě dokázali skolit i velké sauropodní dinosaury, možná lovili v malých smečkách.
Smečkoví zabijáci
Osamocen zřejmě nelovil další obří karcharodontosaurid, Mapusaurus roseae. V letech 1997 až 2001 vykopali paleontologové v argentinském souvrství Huincul fosílie přinejmenším sedmi jedinců tohoto dinosaura na jediné lokalitě. Zdá se, že šlo o zvířata různého věku a velikosti, tvořící jakousi rodinnou smečku. Největší mapusauři přesahovali délku deset metrů, jeden obr ale mohl být dokonce větší než giganotosaurus.
Hmotnost byla zřejmě poněkud menší než třeba u karcharodontosaura, pohybovala se nejspíš kolem tří tun. Pokud tedy tito teropodi skutečně lovili ve smečkách, mohli si troufnout i na ohromné býložravé sauropody, jakým byl například osmdesátitunový argentinosaurus. Mapusauři, žijící v době před 95 miliony let, byli jeho současníky. Stejně jako mnoho dalších argentinských dinosaurů odvozuje i mapusaurus své jméno od jazyka místních indiánů – Mapučů. V jejich řeči znamená slovo Mapu „země“ nebo „půda“. Mapusaurus byl popsán roku 2006 a zařadil se do první desítky největších známých dravých dinosaurů.
Další zabijáci
Kromě již zmíněného akrokantosaura a výše popsaných druhů existovali však ještě další obří zástupci této skupiny. Jedním z nich byl například Tyrannotitan chubutensis, žijící před 118 miliony let (spodní křída) na území argentinské provincie Chubut. Jedná se tedy o jednoho z nejstarších obřích karcharodontosauridů, předcházející výskyt „klasických“ druhů asi o dvacet milionů let. Tyrannotitan byl vědecky popsán roku 2005 a podle odhadů dosahoval délky kolem 12,2 metru.
Zajímavý je také ještě starší a podstatně menší španělský druh Concavenator corcovatus, popsaný roku 2010. Zkameněliny tohoto asi šest metrů dlouhého predátora byly objeveny v sedimentech souvrství Las Hoyas o stáří asi 130 milionů let. Dinosaurus je zajímavý tím, že se na jeho zádech nacházel jakýsi výrazný hrb, jehož funkci zatím neznáme. Přítomnost ulnárních papil (důlků na kosti loketní) nasvědčuje tomu, že mohl mít na rukách zaživa jakési štětiny nebo snad dokonce peří.
Objev pradědečka
V roce 2011 byl vědecky popsán fosilní materiál, který shromáždili již o sto let dříve Němci v africkém Tendaguru (v dnešní Tanzanii). Jedná se jen o několik ocasních obratlů, přesto vědci zjistili, že patřily velmi starobylému karchardontosaurovi. Dostal jméno Veterupristisaurus milneri a při délce asi 8,5 až 10 metrů patřil k velkým dravcům, obývajícím africký kontinent ještě v období svrchní jury. Jeho geologické stáří činí přes 150 milionů let, takže je nejstarším dnes známým zástupcem této zajímavé skupiny dravých dinosaurů.
