Na pokraji vyhubení se sajgy ocitly dokonce už dvakrát. Poprvé hned na začátku 20. století. Díky přísné ochraně se ale jejich stavy obnovily natolik, že o 50 let později už opět migrovalo po středoasijských stepích a polopouštích téměř dva miliony těchto podivných antilop. Ale pak přišel „pád“, jaký nemá v současném světě obdoby: Během pouhých patnácti let - od roku 1990 do roku 2005 - bylo vyhubeno 95 % všech sajg! Sajga tatarská (Saiga tatarica) tak drží smutný rekord nejrychleji mizejícího zvířete.
Zvíře z pravěku
V době ledové žily sajgy nejen v Evropě a Asii, ale i v Severní Americe. Dnes je to jediný zástupce této skupiny antilop a lze ho právem považovat za takzvaný glaciální relikt (pozůstatek doby ledové). Za to, že přežily až do dnešních dnů, vděčí své nesmírné odolnosti. Jsou přizpůsobené k životu v těch nejdrsnějších podmínkách: V létě panují ve stepi, kde sajgy žijí, teploty přesahující 40 oC, v zimě klesají ke stejným hodnotám pod nulou (tj. až k -40 oC). Aby antilopy v těchto podmínkách přežily, musí pravidelně migrovat za potravou podobně, jako migrují stáda býložravců v Africe nebo bizoni v Severní Americe.
Bezohlední pytláci
S bizony sdílejí sajgy nejen nomádský způsob života, ale i podobný osud – v krátké době je člověk téměř vyhubil nadměrným lovem. Dnes jsou zařazeny mezi kriticky ohrožené druhy a jejich lov je zakázán. Přesto jsou neustále cílem pytláků. Ti se zaměřují především na samce, kteří jsou větší (tudíž je z nich víc masa) a hlavně mají rohy, které jsou stejně jako rohy nosorožců ceněné v tradiční čínské medicíně. Oblíbený způsob lovu je přitom značně drastický – pytláci pronásledují antilopy na motorkách tak dlouho, až je zcela uštvou.
Boj o samce
Přednostní lov samců má na populaci sajg mnohem větší dopad než jen pouhé snižování jejich počtu. I když jich zdánlivě zbývá dost, bez samců se nemohou rozmnožovat. Sajgy žijí v harémech a na skupinu přibližně deseti až dvaceti samic připadá jeden samec. V populaci zdecimované lovem je to ale jediný samec na sto či více samic. Tento nepoměr vede ke změnám přirozeného chování - například tomu, že samice začnou o možnost páření bojovat mezi sebou. Důsledkem může být, že se v některém roce nenarodí skoro žádná mláďata.
Pomáhají i místní
Rychlý úbytek tak jedinečného živočišného druhu zalarmoval vědce celého světa a v Kazachstánu, kde v současné době žije největší populace sajg, jim mezinárodní tým věnuje zcela mimořádnou pozornost. Kromě vlastní ochrany a výzkumu se vědci zaměřili i na osvětu místních obyvatel a jejich zapojení do boje proti pytlákům. Jejich úsilí začalo přinášet první výsledky už v roce 2011, kdy se přibližně 20 000 sajg poprvé vrátilo na místa, kde tradičně rodily mláďata.
Úspěšný restart
Hromadný porod má pro přežití druhu klíčový význam – osamělá mláďata se snadno stanou kořistí predátorů, vlků či orlů. Když se jich ale narodí hodně najednou, přežije dostatečný počet na to, aby se populace obnovila a zvětšovala. Růst populace sajg může být navíc za vhodných ochranářských opatření docela rychlý: Samice dospívají již v jednom roce věku a obvykle rodí dvojčata, někdy i trojčata. Při posledním sčítání v loňském roce tak už vědci napočítali 150 000 jedinců. Sajgy tak již podruhé dostaly šanci na život.
