Největší divoké prase na světě, africké prase pralesní (Hylochoerus meinertzhageni) patří k nejméně známým druhům. O tom, jak skrytě žije, vypovídá i to, že patří k jedněm z posledních velkých savců, kteří byli v Africe vědecky popsáni (v roce 1904). Vědci, kteří tajemná prasata sledují v Ugandě, se domnívají, že neznalost jejich života je částečně dána i tím, že se o ně dosud nikdo moc nezajímal. To se ostatně netýká jen prasete pralesního, ale i některých dalších ze 17 známých druhů.
Tajemství prasečí ložnice
Prasata jsou inteligentní a umí se lidem vyhýbat. Své o tom ví vědci, kteří vystopovali skupinu pralesních prasat (a potřebovali na to hned dvě expedice). Přesto se jim nikdy nepodařilo dostat se k nim tak blízko, aby mohli použít uspávací šipku a dát některému z nich obojek s vysílačkou. Jediné, co dokázali, bylo zmapovat jejich teritorium (přibližně 10 km2 velké). To zahrnuje jak otevřenou travnatou step, v níž si prasata hledají potravu, tak i hustý křovinatý porost, ve kterém odpočívají. Svá skrytá „lůžka“ si pečlivě vyčistí od listí, takže spí na holé zemi, a pak se k nim pravidelně vracejí.
První úspěch!
Nejvýznamnějším poznatkem bylo, že celý domovský areál, který prasata obývají, je protkán sítí stálých stezek, po nichž se celá skupina pravidelně pohybuje. Stezky lze najít i podle rostoucích hromádek trusu, které je lemují. Prasata totiž mají podél nich jakési společné „latríny“ a jinam svůj trus neodkládají. Objev stezek umožnil vědcům rozmístit skryté kamery přesně na místa, kde byla největší naděje, že tudy prasata půjdou. Na konci loňského roku tak vědci poprvé spatřili tajemného pralesního obra ve volné přírodě zblízka. I když zatím jen na videozáznamu.
Prasata od řeky
Prasata pralesní jsou téměř mystičtí tvorové. Při pátrání po nich se ale vědci často setkávali s nejběžnějším africkým druhem, prasetem savanovým (Phacochoerus africanus) z podčeledi prasat bradavičnatých. Střední Afrika je také domovem snad nejpestřeji zbarveného druhu prasat, štětkouna afrického (Potamochoerus porcus). A zatímco prase pralesní se navzdory svému jménu nevyhýbá ani otevřené savaně, štětkoun je skutečným pralesním druhem, který žije v zalesněných říčních údolích a tropických pralesích rovníkové západní Afriky.
Migrující štětináč
Štětkoun dostal své jméno podle nezvykle dlouhých špičatých uší zakončených nápadnou štětkou chlupů. Podobně si své jméno vysloužilo i prase vousaté (Sus barbatus)z ostrova Borneo. Žlutobílý rozcuchaný vous mu vyrůstá nad čenichem a po jeho stranách a opticky tak rozšiřuje jeho jinak úzkou tlamu. Prase vousaté je jediným druhem prasete, které podniká sezonní migrace. Vědci dosud neznají její příčinu, ale domnívají se, že souvisí se sezonním výskytem některých plodů, jimiž se živí.
Probodne si vlastní hlavu
Prase vousaté není jediný podivně vypadající asijský druh. Mnohonásobně ho překonává babirusa (Babyrousa babyrussa), která žije ve třech poddruzích na Celebesu a okolních ostrovech. Je to vývojově nejstarší žijící zástupce prasat, od svých předků se oddělila již během oligocénu (před 34–23 miliony lety). Dlouho byla řazena mezi přežvýkavce, protože má na rozdíl od ostatních prasat tříkomorový žaludek. Žije v tropických podmáčených lesích a bažinách, na březích řek a jezer. Tomuto prostředí se přizpůsobila nejen zbarvením, ale i tím, že má téměř holou kůži. Horní kly samců mohou být přes 30 cm dlouhé. Zpočátku vyrůstají přímo vzhůru skrz horní čelist, ale pak se stáčejí zpět. A protože rostou neustále, občas se stává, že prorostou zpět do lebky.
Vzácný trpaslík z Himálaje
Úplně nejmenší divoké prase světa se česky jmenuje (jak jinak) prase zakrslé (Sus salvanius). Kromě toho, že je nejmenší, patří i k nejvzácnějším. V roce 1960 bylo dokonce považováno za vyhynulé, ale o 11 let později bylo znovuobjeveno v Ásámu na severu Indie. Jednalo se ovšem o populaci čítající 100–150 jedinců. Naštěstí se podařilo rozmnožit tato prasátka v zajetí a v roce 2008 putovalo prvních 16 jedinců zpět do přírody.