Přírodovědci dlouho věřili, že svou barvu přizpůsobují prostředí, aby s ním co nejvíc splynuli. Dnes už je jisté, že je to jen velmi malá část pravdy, dokonce se zdá, že tomu může být i naopak, že totiž chameleon vyhledává prostředí, které se co nejvíc podobá jeho zbarvení. A některé barevné proměny ho dokonce nejen nemaskují, ale záměrně ho činí zdaleka viditelným.
Nesahej na mě!
Chovatelé chameleonů si dávno všimli, že když svého svěřence naštvou, např. ho vezmou do ruky a vyndají z terária, okamžitě změní barvy – zvýrazní je a na těle se mu objeví tmavší skvrny či pruhy. Barva tak vyjadřuje jeho okamžitou náladu a jednoznačně říká: Neštvi mě, nesahej na mě! Svou výhružku chameleon ještě může doplnit tím, že se nafoukne, aby vypadal větší, otevře tlamu a začne syčet. V noci, kdy je naopak v klidu a zcela uvolněný, jeho barva vybledne a typické skvrny či pruhy jsou sotva znatelné.
Barvomluva
Změnou barvy chameleon reaguje i na mnoho dalších vnějších podnětů: Ovlivňují ji okolní podmínky, jako je teplota prostředí, vlhkost, sluneční záření či typ vegetace, ale i jeho zdravotní stav a věk (mladí jedinci jsou nenápadněji zbarvení). A samozřejmě také to, zda se nablízku nevyskytuje nějaký jiný chameleon. Chameleoni jsou totiž nesnášenlivá samotářská stvoření a svou barvou na dálku upozorňují okolní jedince na svou přítomnost.
Souboj
Změny barevnosti při setkání dvou samců zaujaly vědce natolik, že se rozhodli zjistit, jakým způsobem souvisí intenzita barev s bojovností jednotlivých zvířat. K pokusu si vybrali nejoblíbenější a nejrozšířenější terarijní druh – chameleona jemenského (Chamaeleo calyptratus). Z povzdálí nafilmovali setkání a souboj dvou samců a pak vyhodnotili rychlost, s jakou měnili barvy 28 různých skvrn a pruhů na svém těle.
Rozhoduje hlava
Výsledky byly docela zajímavé. Chameleoni nejprve zaujali zastrašující postoj se zploštělým nafouknutým tělem a předváděli protivníkovi své barevné pruhy. Samec, jehož pruhy byly výraznější, byl aktivnější a boj zahajoval. Ale jak se k sobě přibližovali a natáčeli se proti sobě čelně, větší roli přebírala barva hlavy. A jak se ukázalo, pro výsledek souboje to bylo mnohem důležitější. Vědci podle toho dokonce dokázali uhádnout, který samec zvítězí. Obvykle totiž vyhrál ten, který dokázal měnit barvu hlavy rychleji a zbarvit ji výrazněji.
Vítěz i bez boje
Intenzita zbarvení a rychlost jeho změn podle vědců nejspíš souvisí s fyzickou kondicí zvířete. Čím je samec silnější, tím výraznější barvy a vzory se objevují na jeho těle. Když je před soupeřem prudce mění, jeho tělo se tak mění v jakýsi reklamní plakát, díky kterému je o vítězi často rozhodnuto ještě před vlastním fyzickým kontaktem. Slabší soupeř má možnost vzdát se ještě před bojem, což také většinou udělá. Ale i v případě, že nakonec k souboji skutečně dojde, je velice krátký, trvá sotva 5–15 vteřin.
