S přibývající hloubkou v moři rychle ubývá světla. Jeho různobarevné složky se ztrácejí, až nakonec zůstane jen modrá. Ale pokud víte, jak se v tomto prostředí dívat, objeví se vám před očima svět zářivých neónových barev. Studie, jejíž výsledky přinesli vědci na konci loňského roku, odhalila až 180 druhů ryb a žraloků, jejichž kůže absorbuje zbytkové modré světlo a přemění ho na neonově zelenou, oranžovou či červenou.
Bez vypínače
Tento jev se jmenuje biofluorescence a na rozdíl od bioluminiscence, kdy živočich vydává světlo aktivně pomocí přeměny chemických látek a může ho vypínat či zapínat, je biofluorescence pasivní. Živočich tedy není schopen své světlo nijak ovlivnit. Biofluorescence už byla známá dříve, tuto schopnost mají např. korály a některé medúzy, dokonce byla prokázána i u suchozemských živočichů, jako jsou motýli nebo někteří ptáci. Ale u ryb byla objevena poprvé. A podle jejich počtu se zdá, že je to v moři docela běžný jev.
Neviditelné barvy
Světelná podívaná v hlubinách ale není pro každého. Pro normální lidské oko je neviditelná. Zeleně, oranžově či červené zářící ryby zachytily teprve kamery vybavené žlutým filtrem, který zablokuje modré světlo a barvami zářící ryby zviditelní. Když vědci zkoumali druhy ryb, které mají schopnost biofluorescence, zjistili, že i ony mají v očích žlutý filtr, který jim umožňuje neonové barvy svých druhů spatřit.
Tady jsem!
Zajímavým zjištěním bylo, že většina ryb vybavených schopností měnit a vyzařovat křiklavé neonové barvy je v normálním světle velmi dobře maskovaná. Je tedy pravděpodobné, že biofluorescence se vyvinula jako způsob komunikace – zatímco pro své nepřátele je ryba prakticky neviditelná, pro jedince svého druhu září do daleka. A protože má každý druh své specifické barvy a vzory, je to nejspíš způsob, jak v době rozmnožování najít správného partnera a přilákat ho, ale přitom zůstat skrytý očím nepřátel.
