1. krok: Sen
Jakmile sen máte, musíte začít pracovat na tom, aby se stal skutečností. Rozhodnout se, že na expedici pojedete a že všechny překážky a problémy, které nastanou, jsou součástí hry, ne důvodem toho nechat. Tohle je fakt hrozně důležité!
Spousta lidí ráda mluví o tom, že by něco udělala, jen kdyby... Projeli jsme trabantem tři kontinenty a občas mám pocit, že na nás koukají jako na supermany, kterým jde všechno samo. To je nesmysl! Děláme hromady chyb, někdy na něco zapomeneme, něco podceníme, přeceníme... To k tomu patří. Problémy jsou od toho, aby se řešily a překážky od toho, aby se překonávaly.
2. krok: Rozhodnutí a zveřejnění
Takže máme sen a jsme rozhodnutí změnit ho ve skutečnost. Pokud chcete sami sebe chránit před svojí leností a obavami, řekněte o něm co největšímu množství lidí. Pak už z toho nemůžete vycouvat, protože byste vypadali jako troubové. My to většinou řekneme v televizi, ale bohatě stačí, když to rozhlásíte mezi kamarády.
Je dost dobře možné, že vám většina lidí řekne, že to nejde. Že jste si vymysleli něco, co se nedá uskutečnit. Neberte tyhle řeči vážně. Stejně, jako je nebrali vážně bratři Wrightové, kteří postavili první motorové letadlo, ani Kryštof Kolumbus, když vyrazil přes oceán. Ten je navíc zářným příkladem, že i když se vaše cesta vyvíjí úplně jinak, než jste plánovali, a místo do Indie dojedete do Ameriky, pořád to může být úspěch.
3. krok: Prstem po mapě
Nemůžeme couvnout a nenecháme se nikým odradit. Nyní je čas na tu mapu. První návrhy cest se nejlépe dělají v Google mapách. Na expedice po Čechách jsou dobré i mapy na Seznamu, které mají topografickou vrstvu s turistickými značkami. My cesty plánujeme tak, že pročítáme průvodce, projíždíme blogy a diskuze, pícháme virtuální špendlíky do mapy a hledáme, jestli se mezi nimi dá někudy projet.
Když máme cestu naplánovanou v počítači, přicházejí ke slovu papírové mapy. Přežitek? Ne tak docela. V elektronických mapách nejsou zakreslené třeba typy cest. V Evropě víte takřka s jistotou, že na všech silnicích bude asfalt. Zbytek světa to má jinak. A tak studujete barvu čáry, jestli je přerušovaná, což znamená, že na ní není asfalt a podobně. To, že je cesta důležitá, totiž vůbec nemusí znamenat, že je sjízdná. A někdy ani to, že tam vůbec nějaká cesta je.
4. krok: Dvoje kalhoty a pár triček
Máte mapy i trasu, zbývá sehnat vybavení. To se samozřejmě liší podle druhu expedice, ale třeba co se týče oblečení, pokud nepořádáte zrovna polární výpravu, vozíte sebou všude víceméně to samé. I co se týká počtu kusů. Od 14 dní výše si prostě musíte prát. Další věcí je speciální vybavení. U nás platilo, že to obyčejnější a jednodušší bylo lepší. Optejte se zkušenějších lidí kolem sebe, co jim fungovalo a co ne, a neberte moc vážně reklamy.
Úspěchy velkých cest nestojí na skvělém vybavení, i když je důležité. Důležitější je to, co je v hlavách těch, kteří je uskutečňují. Stačí být pořádně tvrdohlavý, aby člověk nepřestal, když mu říkají, že to nejde a mít trochu štěstí, aby mu to klaplo. Šťastnou cestu!
