Jak paleontologické nálezy dosvědčily, naši předkové se v jižní Africe zabydleli v jeskyních, aby se chránili před útoky velkých kočkovitých šelem. Od té doby žádný jiný primát v jeskyních trvale nežil. Přesněji řečeno, o žádném jiném to dosud nebylo známo. Až do konce loňského roku, kdy vědci zveřejnili výsledky dlouhodobého sledování madagaskarských lemurů kata.
Lemuři v pasti (kamerové)
Lemuři, kteří patří mezi poloopice, dnes nežijí nikde jinde než na Madagaskaru. Mezi nimi je díky svému dlouhému ocasu, na němž se střídají černé a bílé kroužky, velmi nápadný a snadno rozpoznatelný lemur kata (Lemur catta). Žije ve skupinách, které mohou mít až 30 členů. Od roku 2006 až do loňského roku sledovali vědci 11 různých tlup těchto lemurů a za pomoci přímého pozorování, kamerových pastí a kamer s nočním viděním zmapovali jejich každodenní chování a pohyb. A objevili nečekanou skutečnost: V jedné části Madagaskaru tento druh lemurů zcela pravidelně nocuje ve vápencových jeskyních.
Útočiště z nouze
Existují sice doložené případy, kdy v jeskyních přespávala skupina kriticky ohrožených asijských hulmanů bělohlavých (Trachypithecus leucocephalus), kteří žijí v oblasti vápencových útesů. Ti však nespali ve stále stejné jeskyni, stěhovali se pokaždé jinam. Důvodem tohoto chování bylo odlesnění oblasti – opice nenašly vhodné stromy, na nichž by mohly přespat. Také afričtí paviáni občas přespí v jeskyni, ale ani v tomto případě nelze mluvit o tom, že by v ní žili. Naproti tomu lemuři nevyužívají náhodně nalezené jeskyně - každá za sledovaných skupin má „svou“ stálou jeskyni, do které se dlouhodobě každou noc vrací.
Pohodlnější než trny
O tom, že jde o přizpůsobení přírodním podmínkám, svědčí to, že ne všichni lemuři kata přespávají v jeskyních. V galeriových lesích v blízkosti řek spí lemuři kata vysoko v korunách stromů. Jeskyně naopak vyhledávají v oblastech suchých porostů sukulentních rostlin rodu Alluaudia, jejichž nízké kmínky jsou pokryté řadami trnů. Ty z nich činí poněkud nepohodlné lože, navíc i nebezpečné, protože po nich snadno vyšplhají i predátoři. Typické madagaskarské „trnité lesy“ se rozkládají v těsné blízkosti vápencových útesů, takže se bezpečné a pohodlné jeskyně nabízejí k přespávání samy.
Tisíce let starý zvyk
Úkryty v jeskyních neposkytují lemurům jen bezpečí před predátory. Vědci se domnívají, že v nich nacházejí i snadno dostupné zdroje vody a potravy a kromě toho jim pomáhají udržovat tělesnou teplotu v příliš horkých či chladných dnech.
Přestože bylo pravidelné nocování lemurů v jeskyních prokázáno teprve nyní, je zřejmé, že takto žijí již dlouhá tisíciletí. Hlavním predátorem lemurů na Madagaskaru je místní šelma známá jako fosa. Ty současné váží kolem 10 kg, ale podle paleontologických nálezů tu ještě před několika tisíci lety žily fosy Cryptoprocta spelea velké jako puma. A ty se přirozeně také živily lemury. Pravděpodobně v této době se lemuři začali na noc uchylovat do jeskyní. A tento zvyk si uchovali v paměti dodnes.
