Takto např. vyhynula původní populace ibisů v Turecku, kam se rok od roku vracelo mnohem méně ptáků, než kolik jich na podzim odletělo. Až se v roce 1992 vrátil poslední. Dnešní polovolně chované ibisy proto jejich ochránci na podzim raději zavírají.
Totéž postihlo nevelkou hnízdní skupinou ibisů objevenou v roce 2002 v Sýrii. Každý rok se jich na hnízdiště vrátilo méně a vloni přiletěl jediný! Jediné zachovalé populace v Maroku přežily částečně i proto, že tito ibisové na zimu nikam neodlétají, jen přeletují na krátké vzdálenosti.
Pro severnější populace je však přes veškerá rizika migrace a znalost migračních tras životně důležitá, na místech, kde hnízdí, by se totiž v zimě neuživili. Právě proto vznikl projekt, kdy se v zajetí odchovaní ibisové učí, kudy létali jejich předkové z hnízdních oblastí na severu Alp do Itálie, kde nacházejí dostatek potravy i v zimě. Jak se ibisové učili létat za ultralightem, se můžete podívat na našem videu.
