Straškové se na Zemi objevili před 400 miliony lety. Ale i když je vědci řadí mezi korýše, vzhledem k jejich neobvyklým schopnostem by klidně mohli pocházet z nějaké vzdálené planety. A možná máme štěstí, že jsou tak malí, ti největší měří jen
25–30 cm. Strašek velký jako člověk by nejspíš překonal i slavného filmového Predátora a člověk by proti němu neměl šanci.
Harpunáři
Strašky lze podle jejich loveckých zbraní rozdělit na dvě velké skupiny: na harpunáře a rozbíječe. Ti první mají druhý pár končetin přeměněný v loupeživé nohy podobné nohám kudlanky. A stejným způsobem je i používají. Právě podle nich dostali straškové své anglické jméno (mantis shrimp), které v překladu znamená „kudlanko-kreveta“. Ostatně ten nejběžnější druh, který lze najít i ve Středozemním moři, se i česky jmenuje strašek kudlankový (Odontodactylus scyllarus).
S kladivem na mušle
Zbraní rozbíječů je kladivo: přední končetiny mají na konci rozšířené v jakési paličky. Při útoku na kořist, nejčastěji měkkýše ve vápnité schránce, jimi dovedou udeřit rychlostí 23 m/s (stejnou rychlost má kulka ráže 22) a silou až 91 kg/cm2. Oběť ovšem dostane první omračující ránu ještě dřív, než se jí strašek vůbec dotkne. Rozbíječi totiž mají nejrychlejší úder na světě – tak rychlý, že před ním vzniká tlaková vlna, která je dvakrát silnější než následný úder korýše. Stejně snadno jako vápnitou lasturu měkkýše či krunýř kraba tak rozbijí například sklo akvária.
Skvělý zrak
V posledních letech vědce zajímá hlavně neobvyklý zrak strašků. Na rozdíl od lidí, kteří mají v očích světločivné buňky tří typů (rozlišují tři barvy, mozek pak vyhodnotí jejich množství a vzájemné poměry), jich straškové mají dvanáct. Dlouho se proto předpokládalo, že vidí svět v duhových barvách včetně barev, které my nevidíme, tj. ultrafialové a infračervené. Nedávné pokusy nicméně ukázaly, že jejich barevné vidění je spíš horší než naše. Vědci nechali předem trénované strašky volit mezi dvěma blízkými barvami, konkrétně žlutou a oranžovou, ale ti je ani za odměnu v podobě potravy nedokázali správně určit.
Vidí jinak
Z toho je zřejmé, že oči strašků pracují úplně jiným způsobem než naše. Straškové nevnímají jednotlivé vlnové délky barev, místo toho snímají pohyblivýma očima obraz vždy několika receptory najednou. Strašek tak vidí vzorec, který odpovídá určitému barevnému rozsahu, a proto není schopen rozlišit jemné barevné odstíny. Jeho oči ale mají ještě další neobvyklou schopnost – vidí polarizované světlo (tj. světlo, které nekmitá do všech směrů, ale jehož vlnění je uspořádané do jedné roviny). Je to pro ně určitě užitečné, protože žijí v mělkých prosvětlených vodách, v nichž se světelné paprsky lámou a odrážejí a tím dochází k jejich polarizaci.
Neviditelní partneři
Začátkem tohoto roku zveřejnili vědci výsledky pokusů, jimiž dokázali, že straškové nevnímají jen lineárně polarizované světlo, ale i světlo polarizované kruhově (světelné vlnění uspořádané do spirály). A že jsou schopni je měnit, převést lineárně polarizované světlo v kruhové a naopak. Vědci předpokládají, že jim tato dovednost slouží k vnitrodruhové komunikaci. Straškové se podle odraženého světla navzájem poznávají a využívají toho, že kruhově polarizované světlo žádní jiní živočichové nevidí. Jsou tak viditelní pro příslušníky svého druhu, ale před nepřáteli zůstávají skrytí.
