Objevit lenochoda v korunách jihoamerických pralesních velikánů je téměř nemožné. A není to jen tím, že se prakticky nepohybuje, maskuje ho i jeho zeleně zbarvená srst. Je to jediný savec s takto nezvyklým zbarvením. Rostlinám dodává zelenou barvu chlorofyl, že by tedy i srst lenochoda obsahovala tuto látku?
Lenochodovi hosté
Zelené zbarvení lenochodího kožichu má opravdu na svědomí chlorofyl. Neobsahuje ho však samotná srst, ale řasy, které na ní rostou. Zelené řasy také nejsou jediným hostem v lenochodím kožichu. Tím dalším je několik druhů drobných můr z příbuzenstva molů. Život lenochoda, můrek a řas je přitom pevně propojený v jediný potravní řetězec. Či spíš potravní koloběh.
Riskantní cesta na záchod
Vědci sledovali život lenochoda tříprstého (r. Bradypus), který je zaujal tím, že v pravidelných, přibližně týdenních intervalech pracně slézá ze stromu, aby se u jeho paty vykálel. Je to pro něj nejen nepohodlné a energeticky náročné, ale i velmi nebezpečné. Na zemi je zcela bezmocný a vydaný napospas predátorům, jako jsou psi nebo prasata. Jeho příbuzní lenochodi dvouprstí (r. Choloepus) se takto nenamáhají, jednoduše kálejí z koruny stromů. Proč tedy lenochodi tříprstí tak riskují?
Hostina pro larvy
Důvodem jsou podle vědců můry, kterým lenochod tříprstý vychází vstříc. Jejich larvy se totiž vyvíjejí v lenochodím trusu. Když jim připraví úhlednou hromádku u paty stromu, můry se na ni okamžitě přemístí a nakladou do ní vajíčka. A protože lenochod, jak jsme se už zmínili, nepoužívá toaletní papír, kladou můry svá vajíčka i na zbytky trusu, které zůstaly v okolí jeho konečníku. Larvy trus dokonale zpracují, vyrostou, zakuklí se a následně se vylíhne nová generace můr. Ty z hromádky na zemi vylétnou do koruny stromu hledat svého lenochodího dobrodince. Jedinci, kteří se vylíhli přímo na jeho těle, se jen přesunou do husté srsti.
Nejen maskování
Můry zbavují lenochodí srst zbytků odumřelé pokožky a chlupů. Přitom vylučují odpadní látky a ty, které uhynou, se v srsti rozkládají. To vše poskytuje „hnojivo“ zeleným řasám, které prorůstají lenochodí kožich. Původně se vědci domnívali, že lenochod si řasy na srsti „pěstuje“, aby byl lépe maskovaný mezi listím. Teď se ale ukázalo, že je ze svého kožichu olizuje. Doplňuje si tak svůj špatně stravitelný a málo výživný jídelníček tvořený listy stromů. Řasy totiž obsahují velké množství dusíkatých a fosforečných látek a tuků, takže dodávají lenochodům mnoho potřebných živin.
Líný lenochod není zelený
A tím se koloběh uzavírá. Čím víc můr v srsti, tím víc výživných řas a živin pro lenochoda. Když lenochod můrám usnadní rozmnožování a nepouští trus jen tak nahodile z výšky na zem, kde by ho můry jen obtížně hledaly, zajišťuje si tím i bohatší úrodu řas. Že tomu tak doopravdy je, dokazují dvouprstí lenochodi: V jejich srsti žije mnohem méně můr a také nejsou tak zelení. Hromádky trusu odkládané u kořenů navíc poskytují živiny i samotnému stromu a podporují tak jeho růst. Lenochod se tak vlastně stará i o zdroj své hlavní potravy - listí.
