Náš pravěký svět měl podobu plastové misky nepravidelného tvaru sloužící jako akvárium. Jeho obyvatelem byl korýš listonoh americký (Triops longicaudatus), který žije na Zemi v téměř nezměněné podobě nejméně 70 milionů let. Je tedy pamětníkem dinosaurů a jejich zániku, za což si vysloužil přezdívku živá zkamenělina.
Z vajíčka po dospělce
Jak se americký korýš ocitl v ábíčku? Jednoduše – vychovali jsme si ho z vajíčka. Přesněji z vajíček, která byla součástí sady ze série Hraj si a poznávej. V krabici jsme našli zmíněné akvárium, krmení pro listonohy a další potřeby k jejich chovu. Sledovali jsme tak vývoj listonoha od vajíčka po dospělého jedince a bylo to napínavé dokonce i pro ty členy redakce, kteří se běžně o přírodu nezajímají. Přesto i oni každé ráno běželi k akváriu, aby se podívali, jestli se listonoh svlékl, jestli povyrostl, a potom ke konci, zda ještě žije.
Neviditelná vajíčka
Podle návodu jsme nakoupili zásobu destilované vody (později ještě několikrát, původní 3 litry zdaleka nestačily), nalili ji do akvária a pak do něj nasypali – jak návod doporučoval – polovinu substrátu s vajíčky. Polovinu asi proto, abychom mohli pokus zopakovat, kdyby se nezdařil (rozuměj, kdybychom ho zkazili). Substrát vypadal jako smetí plovoucí po hladině a vajíčka jsme v něm marně hledali. Jsou totiž tak mikroskopická, že je pouhým okem prakticky nelze spatřit.
Průsvitné nymfy
Ale určitě tam byla. Protože již druhý a třetí den se začali líhnout malé listonoží nymfy. Byly průsvitné a prozradil je pohyb. Ti bystrozrací je viděli hned, jiní, méně bystrozrací, si museli vzít na pomoc lupu. Vůbec jsme zpočátku netušili, kolik jich je, rozhodně jich však bylo víc než jedna. Ale o tři dny později, když jsme je začali přikrmovat, už si ani ti s nejslabším zrakem nemuseli pomáhat lupou – průsvitné tvorečky jsme mohli pozorovat i bez ní. Také se dali spočítat – bylo jich pět.
Záhadné mizení
Ačkoliv jsme při čištění a výměně vody žádné listonohy nevyhazovali ani jsme je nejedli (obojí nám návod několikrát důrazně zakazoval), stejně jsme jich v akváriu nacházeli stále méně. Po týdnu už byli jen tři a za deset dní zbýval jediný. Zato už byl tak velký, že když se svlékl, jeho svlečku jsme na dně dokázali najít. Záhadné mizení kolegů měl na svědomí nepochybně on, prostě je sežral, listonozi sežerou na co přijdou, včetně svých slabších soukmenovců.
Proč se svlékají
Stejně jako ostatní členovci mají listonozi vnější chitinovou kostru, která je jako pancíř chrání před nepřáteli. Má ovšem jednu nevýhodu – zatímco listonoh uvnitř roste, pancíř zůstává stále stejný. Když mu začne být malý, musí ho svléknout. Pancíř pukne, listonoh z něj vyleze a než mu nová pokožka ztvrdne, rychle zvětší svůj objem. V tu chvíli je ale měkký a bezbranný – právě v těchto okamžicích se nejspíš ti méně šťastní stali potravou pro posledního zbývajícího jedince.
Nesmrtelný korýš
Listonoha jsme úspěšně dochovali do dospělosti, ale tím náš pokus neskončil. Ještě musíme zjistit, zda nakladl vajíčka a zda z nich dokážeme vychovat další generaci. Že byl jen jeden, nevadí, listonozi se líhnou i z neoplozených vajíček (tzv. partenogeneze). Jeho vajíčka přitom přežijí v přírodě mráz či sucho a po zalití vodou se probudí k životu klidně i po 20–25 letech. Pokud tedy vajíčka vysušíme, může náš pokus trvat ještě hodně dlouho.
