Prokázala to studie maďarských vědců, vůbec první, která kdy srovnávala funkce lidského mozku s nějakým jiným zvířetem než primátem. K výzkumu vědci využili magnetickou rezonanci, která, zjednodušeně řečeno, přesně zobrazí každou nepatrnou reakci mozku a místo, kde k ní došlo.
Účastníci výzkumu
Neobvyklého pokusu se zúčastnilo 22 lidských dobrovolníků a 11 psů. Ale zatímco lidem lze říct, co se od nich požaduje, aby byl pokus úspěšný, psy bylo nutné ke spolupráci předem připravit. Zkoumaný objekt, v tomto případě tedy člověk nebo pes, totiž musí být v přístroji magnetické rezonance po určitou dobu naprosto nehybný.
Což se psům vysvětluje obtížně. Vědci je proto museli nejprve vycvičit. Psi absolvovali 12 tréninkových lekcí a pak ještě sedm sezení přímo ve skenovacím zařízení přístroje. Výcvik probíhal pozitivní metodou – to znamená hodně pochval a odměn. Díky němu psi nakonec vydrželi v přístroji až 8 minut bez pohnutí a pobyt v něm si dokonce užívali.
Nečekaná shoda
Vlastní pokus spočíval v tom, že vědci pouštěli psům a lidem až 200 nejrůznějších zvuků – od hluku běžného okolního prostředí, jako je dopravní ruch nebo hvízdání, až po zvuky vydávané psy a lidmi. Jednoznačně se prokázalo, že u psů i lidí tyto zvuky vyhodnocuje stejná část mozku (část spánkového laloku). U primátů (opic a lidoopů) se podoba jejich mozku s lidským očekávala. Psi jako druh jsou ale lidem velmi vzdálení, nápadná shoda proto vědce překvapila.
Smích vyhrává
Psí a lidské zvuky, které vědci svým dvounohým a čtyřnohým dobrovolníkům přehrávali, zahrnovaly škálu od žalostného psího kňučení a lidského pláče až po radostné štěkání či lidský smích. Ukázalo se, že na zvuky, které obsahují pozitivní emoce (tedy na smích a radostné štěkání) reagují psi i lidé silněji než na ty se záporným nábojem.
Důležitějším zjištěním ale bylo, že emoce obsažené v hlase zpracovávají psi v oblasti mozku, která se nápadně podobá sluchovému centru lidí. Psi podle očekávání reagovali silněji na hlas psů a lidé na lidské zvuky, přesto byla odezva na nepříbuzný druh až překvapivě silná. Tím se podle vědců také vysvětluje, proč si lidé a psi tak dobře rozumějí – člověk přesně pozná, jestli pes štěká z radosti nebo je rozzuřený, pes zase přesně vnímá náladu člověka a soucítí s jeho smutkem.
Jak dlouho slyšíme
Lze přepokládat, že psi a lidé tak dobře vzájemně chápou své emoce díky téměř 30 000 let dlouhému soužití. Navíc oba druhy žijí v podobném společenském uspořádání, takže se u nich vyvinulo i stejné vnímání sociálních informací. Vznik jejich sluchových center a nervových obvodů museli vědci posunout do hlouběji do minulosti.
Zatím se domnívali, že se vyvinuly před 30 miliony lety - v době, kdy se od sebe oddělila vývojová větev lidí a makaků (i tyto opice mají podobná sluchová centra jako lidé). Jenže teď víme, že sluchová oblast mozku a sluchové nervové dráhy lidí jsou podobné jako u psů. Naznačuje to, že se musely vyvíjet ještě v dobách, kdy žili jejich poslední společní předci. A to bylo před nějakými 100 miliony lety.
Porozumí i slovům?
Při pokusech byly psům a lidem přehrávány neverbální zvuky, to znamená, že nešlo o mluvenou řeč. Lidský smích či pláč do jisté míry připomíná zvuky zvířat, což by teoreticky mohlo vysvětlovat, proč jim psi tak dobře rozumějí. Ale je známo – a některé studie už to i prokázaly - že psi jsou schopni rozlišovat i význam značného počtu slov, odhadem jich může být více než sto. Vědce proto v tuto chvíli zajímá, zda a jak budou psi reagovat na slova a ne jen pouhé zvuky. A to by mělo být dalším krokem v jejich výzkumu.
