Občas si přeju být paleontologem. Vykopávat fosilie pravěkých živočichů (nejlépe dinosaurů, samozřejmě), studovat je a rekonstruovat podobu, jakou kdysi mohli mít... Problém je, že i když jsem o pravěku a paleontologii přečetla různé knížky, spíš jenom tuším, co by to doopravdy obnášelo. Třeba že vyprostit fosilii z kamenného lůžka je pěkná dřina nebo že na nalezištích to asi obvykle dost práší.
Moc mě proto potěšilo, že něco z práce paleontologa si spolu s šéfredaktorem ábíčka Zdeňkem a skupinou dětí můžu vyzkoušet v pražském kulturním centru Novodvorská, kde sídlí Trilopark. Poslechnete si tady přednášku o pravěku, podíváte se na různé fosilie, ale hlavně si na vlastní kůži zkusíte hned čtyři různé součásti práce paleontologa.
Odkrýváme dinosaura
Nacházíme se na paleontologickém nalezišti. Je to dřevěná ohrada plná písku, v němž se skrývá fosilie třímetrového dinosaura. Stejně jako skutečné naleziště je rozdělena na několik úseků. Každý z nás dostane na starosti jeden, vyfasuje štětec a začne s ním opatrně, aby fosilii nepoškodil, odstraňovat nánosy písku. Za chvíli máme kostru (ve skutečnosti je to odlitek z epoxidu) odkrytou a určujeme, že patří dravému dinosaurovi deinonychovi, který žil asi před 110 miliony let.
Čistíme fosilie
Kousek od dinosaura pohřbeného v písku se nachází stůl pokrytý igelitem s fosiliemi trilobitů a dalších prvohorních živočichů. Ty jsou skutečné a jejich stav odpovídá tomu, v jakém bývají přineseny z naleziště – to znamená, že jsou jen nahrubo vysekané z matečné horniny. Z jejích zbytků je máme očistit pomocí vibrační jehly – přístroje, který vypadá jako miniaturní sbíječka a vydává i podobný randál. Nasazujeme si ochranné brýle (práší to) a snažíme se odrýpat horninu a přitom nepoškodit samotného trilobita.
Odléváme kopii
Některé fosilie jsou tak vzácné, že s nimi vědci radši nemanipulují. Pokud je chtějí zkoumat, zhotoví si přesný sádrový odlitek. Podle fosilie vytvoří formu (například ze silikonu), do které nalijí sádru. V Triloparku jsme si mohli vybrat formu na trilobita nebo lebku dinosaura. Rozmíchali jsme sádru, nalili do formy, nechali ztvrdnout a vyklopili. Posledním krokem bylo barvení, díky kterému odlitek vypadá skoro jako skutečná fosilie.
Ryboještěří puzzle
Aby paleontolog našel fosilii nějakého většího živočicha v celku, to už musí mít opravdu štěstí. Obvykle je rozlámaná na kousky, které se pak sestavují dohromady. Jednu takovou paleontologickou skládanku jsme si vyzkoušeli na sádrovém odlitku rozlámaném na kusy. Skládáme, a za pár minut se před námi vynořuje téměř kompletní kostra druhohorního ryboještěra neboli ichtyosaura. Skoro v tu chvíli zapomeneme, že je to jen hra a připadáme si jako skuteční paleontologové.
