Rostliny se rozmnožují dvojím způsobem. Při nepohlavním množení (odnožemi, oddenky, cibulemi, hlízami apod.) jsou dceřiné geneticky totožné s mateřskou rostlinou – jsou to tedy její klony. Výhodou je rychlost rozmnožování, nevýhodou to, že se nová generace hůře přizpůsobuje změnám prostředí. Druhý způsob je pohlavní rozmnožování, při němž se spojí pylové zrno s vajíčkem v semeníku a umožní tak vznik semene a plodu. Dceřiné rostliny nesou geny dvou různých jedinců a každá má odlišnou genetickou výbavu. Díky tomu se vždy najde alespoň několik jedinců, kteří se se změněnými podmínkami vyrovnají a zajistí pokračování druhu.
Rande v zastoupení
Rostliny si však nemohou dát kvůli oplodnění milostné dostaveníčko, to jim musí zprostředkovat někdo pohyblivější. Může to být vítr nebo voda, ale v mnoha případech přenáší pylová zrna z jedné rostliny na druhou živočich. A zdaleka to nejsou jen včely, které nám kromě jiného poskytují i med, na opylování se podílejí mnozí další zástupci hmyzu, ale i plazi, ptáci a savci, existuje dokonce i několik měkkýšů, kteří se živí nektarem a přitom přenášejí pyl. A jen díky nim si můžeme pochutnávat na ovoci a zelenině, získávat rostlinné oleje, píci pro dobytek či nové výnosnější odrůdy zemědělských plodin.
Bručouni vítáni
Do příbuzenstva včel (tj. blanokřídlého hmyzu) patří i čmeláci. Na nich jsou závislé hlavně rostliny s dlouhou květní trubkou. Čmeláci totiž mají delší sosák, takže opylují i rostliny (nejznámější z nich je červený jetel), na které včely nestačí. Kromě nich navštěvuje a opyluje květy i mnoho dalších zástupců blanokřídlého hmyzu, různé samotářské včely (patří k nim např. velké modročerné drvodělky připomínající čmeláka), lumci, zlatěnky apod.
Pruhované mouchy
Kupodivu druhou nejpočetnější skupinou hmyzích opylovačů jsou po blanokřídlých zástupci dvoukřídlého hmyzu, mezi které patří kromě much i otravní komáři či ovádi. I ti mají na opylování rostlin svůj podíl - krev pijí jen samičky, zatímco samečkům stačí nektar z květů. Hlavními opylovači z této skupiny hmyzu jsou ale pestřenky. To jsou ony mouchy, které svým vzhledem napodobují blanokřídlý hmyz – vosy, včely, dokonce i ty čmeláky.
Noční násoskové
Nejpůvabnějšími hmyzími opylovači jsou motýli a někteří brouci. Na květech se popásá množství drobných tesaříků, krasců a zářivě zelených zlatohlávků. Mezi motýly pak mají zvláštní význam lišajové, kteří se vyznačují mimořádně dlouhým sosákem – ještě o mnoho delším, než mají čmeláci - a schopností opylovat květy s těmi nejdelšími květními trubkami. Většina jich létá až za šera či za tmy, rostliny závislé na lišajích proto často otevírají své květy večer a v noci a také začnou v noci mnohem intenzivněji vonět.
Bojovní kolibříci
Druhými nejpočetnějšími opylovači za hmyzem jsou ptáci. Mezi nimi prosluli hlavně američtí kolibříci, kteří se podobně jako lišajové dovedou za prudkého víření křídel zastavit v letu nad květem a sát. Kromě toho je pro ně typický dlouhý tenký zobák, jímž dosáhnou i do květů s dlouhou květní trubkou, pestře zbarvené peří s kovovým leskem a jejich velikost. Či spíš malost, někteří nejsou o moc větší než čmelák a velikostí je předčí mnozí motýli, s nimiž kolibříci o květy soupeří. To někdy vede k soubojům, ze kterých většinou vychází vítězně majitel ostrého zobáčku, zatímco motýl odlétá s potrhanými křídly.
Pojídači hmyzu
Své „kolibříky“ má i Starý svět. Strdimilové (čeleď Nectarinidae) jsou sice zástupci pěvců (zatímco kolibříci patří do řádu svišťounů, jsou tedy vzdálení příbuzní rorýsů), ale živí se úplně stejně květním nektarem, takže se kolibříkům nápadně podobají. Jsou většinou malí, pestře zbarvení a mají dlouhý tenký obvykle zahnutý zobák. Další druhy ptačích opylovačů už tolik kolibříky nepřipomínají, květozobové, medosavky, šatovníci a další se kromě nektaru živí i plody a hmyzem, mají proto zobáky silnější a kratší.
Aby dozrály banány
Nikoho asi nepřekvapí, že i mezi savčími opylovači převládají ti, kteří dovedou létat – tedy různé druhy netopýrů a kaloňů. Specialisté živící se květním nektarem mají protáhlý úzký čenich, jímž se snadno vnoří do květu a k nektaru na jeho dně se dostanou díky mimořádně dlouhému jazyku. Některé tropické plodiny, např. banánovníky či mango, jsou na kaloních a netopýrech zcela závislé: Aby mohly vytvořit plody, potřebují právě jejich dlouhý čenich obalený pylem.
Med pro mlsné rypáčky
Mezi čtyřnohými opylovači je neznámější australský vačnatec possum medosavý (Tarsipes rostratus), který vzhledem i nočním způsobem života připomíná naše plchy. Jak jeho české jméno napovídá, živí se rostlinným nektarem (saje med), specializuje se přitom hlavně na australské keře rodu Callistemon (česky se jim někdy říká štětkovec). V jižní Africe se podobně živí několik drobných hlodavců, na nichž jsou závislé protei (čeleď Proteaceae), jejichž květy se podobají květům štětkovců.
Přítel palmy poutníků
Mezi savci objevíme i největšího opylovače světa, metrového lemura vari (Varecia variegata) z Madagaskaru. Stejně jako jiní savčí opylovači má protáhlý štíhlý čenich a dlouhý jazyk, navíc je mimořádně silný a obratný. Díky tomu je téměř výhradním opylovačem madagaskarské palmy poutníků (Ravenalla madagascariensis), vysokého stromu s plochým vějířem listů na vrcholu. Pouze vari je schopen vyšplhat do jeho koruny a odtáhnout od sebe tuhé stvoly listů, mezi nimiž se skrývá množství žlutých květů plných sladkého nektaru. Za pohoštění se pak lemur palmě odmění tím, že přenese její pyl na další strom.
Ještěrky zachraňují
Z více než 4300 druhů ještěrů dokáže pouhých 71 opylovat rostliny. Nejznámější z nich jsou novozélandští gekoni rodu Hoplodactylus, kteří se živí sladkým nektarem stromů známých pod jménem železnec (Metrosideros excelsa). A i když je šupinatých opylovačů málo, najdeme mezi nimi i jednoho zachránce: Ohrožený mauricijský keř rodu Trochetia (z příbuzenstva slézů) je zcela závislý na opylování místním denním gekonem felzumou modroocasou (Phelsuma cepediana). Květy trochetie sice opylují i někteří zástupci hmyzu, těch je ale málo a nejsou schopni přenášet pyl v dostatečném množství. Rostlina se ještěrce odměňuje nejen sladkým nektarem, ale její husté větve jí poskytují i bezpečný úkryt před predátory.
Kvetoucí podvodníci
Většina rostlin své opylovače odměňuje sladkým nektarem, na který je láká vůní a barvou květu. Některé rostliny ale podvádějí, přivábí opylovače falešnou nabídkou a za opylení mu nic neposkytnou. Mezi ošizené patří často mouchy, které lze snadno přilákat „vůní“ hnijícího masa – natěšené mouchy přiletí na mršinu naklást vajíčka a místo ní najdou kytku (zmijovec, smrdutku či jinou podobnou rostlinu). Mouchy jsou ale nepoučitelné, naletí znovu a znovu a tak přenášejí pyl z jednoho páchnoucího květu na druhý. Jinak šidí některé květy orchidejí – svou barvou, tvarem a často i vůní předstírají, že jsou samičky určitého hmyzu (např. čmeláků) a nechají se opylovat jejich dychtivými nápadníky.
