Prvním Evropanem, který Sargasové moře spatřil, byl Kryštof Kolumbus. Když se po měsíc a půl dlouhé plavbě Atlantikem objevily kolem jeho lodí řasy, námořníci se zaradovali – konečně se blíží k pevnině. Zmýlili se. Netušili, že právě vpluli do moře bez břehů uprostřed Atlantského oceánu.
Plovoucí řasy
Jméno daly Sargasovému moři právě řasy, které tak zmýlily Kryštofa Kolumba. Dva druhy hnědých řas rodu Sargassum (S. natans a S. fluitans) jsou pro Sargasové moře typické. Od všech ostatních řas se liší tím, že se množí pouze vegetativně (dělením) a nikdy nerostou přichycené na dně. To je ostatně v některých místech až 7000 m hluboko! Plovoucí ostrůvky řas jsou domovem celé řady živočichů, z nichž mnozí nežijí jinde (jsou endemické). Typickými endemity Sargasového moře jsou např. jehla sargasová (Syngnathus pelagicus), rozedranec sargasový (Histrio histrio) nebo sargasový krab (Planes minutes).
Místo pro rande
Obrovské množství živočichů sem připlouvá za potravou nebo si tu dává dostaveníčko k páření a rozmnožování. Včetně komerčně cenných ryb, jako jsou různé druhy tuňáků (i nadměrným lovem ohrožený tuňák obecný - Thunnus thynnus), kranasů (čeleď Carangidae) či plachetníků a marlinů (čeleď Istiophoridae). Sargasovým mořem také vedou migrační cesty velryb keporkaků a několika druhů mořských želv.
Jesle nejen pro želvy
Houštiny řas jsou bezpečným útočištěm bohatým na potravu i pro spoustu mláďat. Klíčové jsou hlavně pro mláďata mořských želv, především karety obrovské (Chelonia mydas) a karety pravé (Eretmochelys imbricata), které zde tráví minimálně první rok svého života. A je to jediné místo na světě, kde se vytírají oba druhy sladkovodních úhořů - kriticky ohrožených evropských (Anguilla anguilla) i amerických (A. rostrata). Ti sem připlouvají z řek, kde vyrostli a dospívali, a po vytření umírají. Průsvitné úhoří larvy (monté) se v Sargasovém moři vykrmí a promění v malé úhoře, které proudy pozvolna odnesou k pobřeží. Odtud pak malí úhoři vplouvají do řek, v nichž vyrůstali jejich rodiče.
Moře bez zákonů
Ze všech jmenovaných důvodů považují vědci Sargasové moře za jakousi ekologickou křižovatku uprostřed Atlantského oceánu - ráj biodiverzity, na němž závisí celý severoatlantský ekosystém. Problém je, že tento ráj je součástí mezinárodních vod, takže tu neplatí zákony žádné země. Každý se v něm může neomezeně plavit, lovit ryby a další živočichy, těžit nerostné bohatství nebo řasy. To spolu s klimatickými změnami celý ekosystém ohrožuje. Největší škody způsobuje hustá námořní doprava, která je hlavní příčinou znečišťování vody, změn jejího chemického složení a jejího okyselování. Lodě se navíc střetávají s migrujícími hejny ryb, želvami či keporkaky, vytlačují je z jejich pravidelných tras, zraňují je nebo přímo zabíjejí.
Mezinárodní dohoda
Je těžké chránit něco, co nikomu nepatří, a kde si každý může dělat, co chce. Právě z tohoto důvodu se letos v březnu sešly vlády Bermud, Azorských ostrovů, Monaka, Británie a Spojených států, aby podepsaly mezinárodní dohodu o ochraně Sargasového moře. Jejím cílem je především omezení námořní dopravy a její přesměrování do koridorů mimo migrační trasy ryb, želv a kytovců a omezení či úplný zákaz komerčního rybolovu v celé oblasti.