Když se podíváte na Měsíc dalekohledem okolo první nebo poslední čtvrti, kdy sluneční světlo dopadá na jeho povrch z boku, uvidíte velké množství kráterů. Je doslova posetý krátery - od těch s průměrem jen pár milimetrů až po krátery o velikosti desítek kilometrů. Měsíc nemá významnou atmosféru, takže vše, co se mu připlete do cesty, na něj také dopadne. Naproti tomu zemská atmosféra nás chrání, ale jen před menšími tělesy. V minulosti proto na naši planetu dopadaly obří asteroidy a komety. Mnohé krátery po nich zahladilo působení větru, vody nebo rostlin. Nesmíme také zapomínat na posuvy litosférických desek. Kontinenty dnes vypadají jinak, než před desítkami miliony let a jejich pohyb mnohé stopy po kosmických impaktech setřel. Několik slušně velkých však přece jen zůstalo.
1. Vredefort (JAR) je se svým průměrem 250 až 300 km největším potvrzeným kráterem, který vznikl dopadem asteroidu nebo komety, na naší planetě. Je také jedním z nejstarších dochovaných kráterů na Zemi - jeho stáří se odhaduje na více než 2 miliardy let.
2. Sudbury (Kanada) je kráter starý 1,8 miliard let, který byl vyhlouben dopadem tělesa o průměru až 15 kilometrů. Jeho dnešní rozměry jsou 60 x 30 kilometrů. Podle vědců se horniny uvolnění při impaktu dostaly až 500 kilometrů daleko od místa dopadu.
3. Chicxulub (Mexiko) o průměru 180 km je nejslavnějším kráterem na světě. Nachází se na mexickém poloostrově Yucatán – z části na pevnině a z části pod Mexickým zálivem. Nic zajímavého byste tu ale neviděli. Kráter je starý 65 milionů let a dávno jej zahladila vrstva hornin. Objeven byl náhodou na konci 80. let při hledání ropy mexickou naftařskou společností. Jeden z geologů si povšiml velkého množství prvku iridia, který je na Zemi vzácný, ale je typický pro asteroidy.
Pozici kráteru poměrně přesně prozrazují geologické útvary zvané cenotes - jakési závrty, které z přibližně čtvrtiny lemují okraj kráteru. Cenotes patrně vznikly zhroucením po dopadu kosmického tělesa. Stáří kráteru odpovídá době, kdy vyhynuli dinosauři. Předpokládá se, že srážka s tělesem o průměru kolem 16 kilometrů způsobila celoplanetární katastrofu v podobě vln tsunami a požárů. Došlo také k zastínění slunce, což vedlo k vymření velké části rostlin a kolapsu ekosystémů.
4. Manicouagan (Québec, Kanada) je 215 milionů let starý kráter, který vytvořil vesmírný objekt o průměru kolem 5 km. Dopad tak velkého tělesa měl nepochybně drastické důsledky pro široké okolí, na místě impaktu zůstal kráter o průměru asi 100 km. V kráteru se nachází památka v podobě kruhového jezera o průměru 70 km. Uprostřed jezera se nachází ostrov s horou o výšce přes 900 metrů.
5. Gosses Bluff (Austrálie) vyhloubil před asi 142 miliony lety objekt o průměru 1 km. Původní kráter měl průměr asi 22 km, ale podepsal se na něm zub času. Dnes je na místě kosmické katastrofy jen pískovcový kruh o průměru necelých 5 km a výšce 150 metrů. Domorodí obyvatelé jej považují za posvátné místo.
6. Acraman (Austrálie) je asi 580 milionů let starý a má průměr kolem 20 kilometrů. Část kráteru je velmi poškozená, takže původně mohl být i více než třikrát větší.
