Pravěcí lidé lovili mamuty a jejich příbuzné po celé miliony let. Teprve před 44-15 tisíci lety je ale dokázali zabíjet ve velkém. Na několika místech Evropy a Asie byla objevena hromadná „megapohřebiště“, na kterých se v haldách kupí pozůstatky stovek mrtvých mamutů srstnatých (Mammuthus primigenius).
Srovnané kosti
Přírodní katastrofa, která by zahubila celé stádo mamutů najednou, je podle všeho vytvořit nemohla. Megapohřebiště vznikala v průběhu stovek let. Kosti v nich bývají geometricky uspořádané, což vylučuje i možnost, že je sem například naplavila voda. Některé jsou opálené či opracované kamennými nástroji a u některých megapohřebišť se dokonce našly zbytky primitivních obydlí vystavených z kostí a klů.
Nejen vlci
Mamutí megapohřebiště tedy jednoznačně musí být dílem lidských rukou. Velkou záhadou pro vědce ale bylo, jak pravěcí lovci dokázali obrovská a bezpochyby nebezpečná zvířata pobíjet v takovém množství. Nyní se ji možná podařilo rozluštit.
Kromě mamutích kostí se v megapohřebištích našly i kosti psovitých šelem. Až dosud se myslelo, že všechny patří vlkům, kteří se na úlovku chtěli přiživit. Nové zkoumání kostí ale ukázalo, že mezi nimi jsou i kosti vlkům podobných psů. Z jejich zubů vědci vyčetli, že tito psi jedli jinou potravu než vlci. To může znamenat, že žili spolu s lidmi, pomáhali jim lovit mamuty a ti je za to krmili.
Užiteční pomocníci
Výhody lovu mamutů s pomocí psů jsou zřejmé: Psi mamuty našli rychleji než lidé. Jejich smečka je mohla obklíčit a zastavit, takže je lovci lehce dostihli. A zatímco psi na vybraného mamuta útočili a odváděli jeho pozornost, lovci ho svými primitivními zbraněmi udolali. Velcí a silní psi mohli lidem pomáhat i s odnášením částí úlovku, spíš jej ale střežili před konkurenčními predátory. Kosti vlků a lišek, které psi mohli zadávit, jsou na megapohřebištích velmi hojné. Chlupatá ochranka zajišťovala, že kolem úlovku bylo bezpečno. Lovci se tak k němu mohli přestěhovat s celým táborem a postupně jej zpracovávat. Díky tomu měli dost potravy pro sebe i své psy.
Dávné přátelství
Doba, kdy se psi jako společníci lidí poprvé objevili, se dokonale shoduje s obdobím, v němž začala vznikat mamutí „megapohřebiště“. Důkazy o tom, že šlo o opravdové psy lovců mamutů, kteří si jejich společnosti cenili, přinesly další paleontologické nálezy. Jedním z nejvýznamnějších je 27 tisíc let stará psí lebka, která byla objevena u nás – v Předmostí u Přerova, kde se nachází jedno z evropských mamutích megapohřebišť.
Pocta pro psa
Mezi čelistmi psa se nachází úlomek mamutí kosti, který tam lidé zřejmě vložili krátce poté, co pes zahynul. Pravděpodobně šlo o součást pohřebního rituálu - poctu či projev úcty za jeho pomoc při lovu mamutů. Jiné lebky zase nesou stopy zahojených úrazů a zlomenin, z nichž se psi zřejmě vylízali jen díky tomu, že se o ně lidé postarali.
