Většinu domácích zvířat lidé vyšlechtili pro užitek – pro práci, maso, mléko, vlnu. Postupně se ukázalo, že dovedou být i skvělými kamarády a společníky. Jsou mazlivá, věrná, učenlivá a je s nimi zábava. Mají však jeden drobný nedostatek: Obvykle jsou tak velká, že se nehodí do bytu, ba ani na zahrádku rodinného domku. Co s tím? Chovatelé už přišli s řešením – převážná většina užitkových domácích zvířat má dnes i svoji miniaturní variantu.
Koníček pro panenky
Jedním z prvních domácích zvířat, které se dočkalo zmenšení, byl kůň. Minikůň vznikl před asi 400 lety jako potřeba pořídit dětem šlechticů a králů koně přiměřené velikosti. Malí koně existovali i předtím – poníci také mnoho nevyrostou. Chybí jim však elegance, dlouhé štíhlé nohy a lehká jemná hlava, jakou mají koně. Přesto se na vzniku minikoní podíleli spolu s malými koníky, kteří byli využíváni k tahání důlních vozíků v dolech. Jejich křížením s dalšími plemeny koní včetně arabských a anglických plnokrevníků vznikl opravdový miniaturní kůň.
Minikůň není pes
Na rozdíl od poníků má minikůň tvary a proporce velkého koně. Může mít libovolné zbarvení, ale jeho výška nesmí přesáhnout 86 cm. Dnes jde o uznané plemeno známé jako americký miniaturní kůň. K čemu se takový minikůň hodí? Je to opravdu koníček pro děti – jen ty na něm mohou jezdit, dospělého člověka neunese. Může ale tahat vozík a v něm už ho uveze. Především to ale je zvíře pro radost – inteligentní, hravé, mazlivé. Na zahradě může nahradit velkého psa, lze s ním chodit na procházky a dokonce se vejde i do většího osobního auta. Přesto to není pes, vyžaduje trénink jako kterýkoliv velký kůň, zatímco metody používané při výcviku psa na něj neplatí.
Miláček z laboratoře
Kdo má alergii na psí chlupy a nechce si pořizovat naháče, má i jinou možnost – může si pořídit miniprasátko. Nemusí to být jen vietnamské nebo třeba novozélandské kune kune. I když jsou tato prasata menší než normální a velmi inteligentní a společenská, mohou vážit 80-100 kg. Takže to není až tak úplně pokojové zvíře. Prase se naštěstí svou fyziologií natolik podobá člověku, že je ideálním modelem pro lékařský výzkum. V minulém století se tak pro potřeby laboratoří podařilo vyšlechtit miniprasátka, která jsou přibližně 35 cm vysoká a váží kolem 34 kg. Tedy jako středně velký pes.
Prase není prase
Podle místa původu se jmenují göttingenská miniprasátka. Jsou velmi čistotná, trus odkládají na jedno místo, takže se rychle naučí chodit na kočičí záchod. Jsou zvědavá a velmi aktivní, přítulná a mazlivá. Stejně jako psa je lze naučit chodit na vodítku (musí mít ale kšírky) a později i bez vodítka. Dokonce zvládnou základní povely, jako je sedni a lehni, a naučí se některé cviky (včetně přeskoků) z agility. A nepouštějí žádné chlupy. Mají vlastně jedinou nevýhodu, pokud žijí v bytě, vyžadují ještě častější a delší vycházky než pes a také v něm mohou díky své zvědavosti a aktivitě víc škodit. Mnohem lépe je jim proto na zahradě.
Koza jezevčík
V mnoha zoo existuje dětský koutek s krotkými zvířátky. Jedním z nejčastěji chovaných mazlíčků v nich bývají miniaturní kozy kamerunské, údajně nejmenší plemeno domácích koz vůbec. Dospělá koza je sotva půl metru vysoká a váží kolem 20-30 kg. Ve skutečnosti se ovšem o miniaturní plemeno tak úplně nejedná, kamerunské kozy jsou malé hlavně proto, že mají zkrácené nohy – podobně jako jezevčíci. V porovnání se svou výškou proto mají poměrně robustní tělo.
Neposedný akrobat
Skutečnou miniaturní kozičkou, která má zachované všechny tělesné poměry velkých koz, je holandská koza zakrslá. I když je podobně velká jako koza kamerunská, vypadá mnohem drobnější. Toto plemeno bylo navíc cíleně vyšlechtěno jako domácí mazlíček (kamerunské kozy se původně chovaly pro maso), takže je společenštější a mazlivější, vlastně se chová trochu jako pes. Stejně jako koza kamerunská ale vyžaduje poměrně velký výběh. Nevýhodou obou je jejich mimořádná obratnost. V přírodě kozy šplhají po skalách i po stromech, žádný běžný plot tak pro ně není nepřekonatelný.
Ostrovní trpaslík
Miniplemena najdeme i mezi ovcemi. Ty nejmenší ovečky jsou sotva půlmetrové a váží 15-18 kg. Na jejich zmenšování se však nepodílel člověk, ale příroda. Pocházejí totiž z maličkého (cca 4 x 7 km) ostrůvku Ouessant u pobřeží Francie. Na malé ploše mělo několik tisíc ovcí nouzi o potravu a v průběhu tisíciletí se tedy jejich proporce přirozeným výběrem zmenšily. I tak přežily jen ty nejodolnější a nejskromnější. Ouessantská ovce je tak nejmenším a mimořádně nenáročným plemenem ovcí.
Z ostrova do zahrad
Na ostrově byste je ale dnes nenašli – tyto ovečky, které se chovaly pro vlnu, málem vyhynuly kvůli křížení s velkými plemeny. Naštěstí se jich ujali nadšenci, kteří je jako raritu převezli do Evropy a udržovali čistokrevný chov. Miniaturní nenáročné ovečky, které navíc dávají kvalitní vlnu, se postupně staly oblíbenými domácími mazlíčky. I když jsou chytré společenské a přítulné, psa nenahradí. Nehodí se do bytu a stejně jako jiné ovce vyžadují zahradu či výběh a také společnost dalších oveček.
Ušatý miláček
Miniaturizace způsobená stísněnými ostrovními podmínkami postihla také osla. Na Sardinii a Sicílii se chovali drobní, ale houževnatí oslíci, kteří tahali náklady nebo poháněli mlýnská kola. Když jejich práci nahradily stroje, farmáři se jich zbavovali. Minioslíků si však všimli američtí chovatelé a několik stádeček převezli na své farmy, odkud se tito oslíci postupně vrátili do Evropy. V současné době je tento přibližně tři čtvrtě metru vysoký oslík známý jako miniaturní středozemní osel. Nezapře svou příbuznost s koňmi – vyžaduje prakticky stejné podmínky a podobné zacházení jako minikoníci. Stejně jako oni je mazlivý, miluje své páníčky, rád s nimi chodí na procházky, naučí se tahat vozík nebo dělat různé „koňské“ cviky včetně skoků.
Opeření krasavci
Chovatelé vyšlechtili i další hospodářská minizvířata včetně krav. Ty jsou sice necelý metr vysoké, ale stále se chovají především pro užitek a ne jako domácí mazlíčci. Přesto existuje skupina zvířat, která dávají i užitek, ale jejich chovatelé je mají hlavně pro radost a pro okrasu. Mluvíme o domácí drůbeži. Zakrslá plemena dnes existují prakticky od všech druhů. Populární a velmi stará jsou zakrslá plemena slepic, známá pod souhrnným jménem liliputky. Existují ale i miniaturní kachničky či husy, které mají přibližně třetinovou nebo dokonce poloviční váhu než běžná užitková plemena. Do této skupiny ostatně patří i tzv. okrasná drůbež, jako jsou perličky, různé druhy okrasných kachniček nebo křepelky.
