Pocit lítosti nad něčím, co jsme řekli nebo udělali špatně a už to nelze vzít zpět, byl donedávna přičítán pouze lidem. Poslední výzkumy ale ukázaly, že zpětného hodnocení situace jsou schopní i hlodavci, konkrétně potkani a krysy. Když zjistí, že měli možnost zvolit si něco lepšího, ale už to nemůžou změnit, tak svého rozhodnutí litují. Možná si dokonce v duchu sami sobě nadávají stejně jako my.
Potkaní restaurace
Vědci si tuto teorii ověřili zajímavým pokusem. V laboratoři postavili potkanům kruhovou dráhu, ze které paprskovitě vybíhaly čtyři odbočující cesty. Na jejich koncích byl automat, který potkanům dávkoval krmivo: pelety s příchutí třešní, čokolády, banánu nebo jen čisté bez příchutě. Pomůcku pojmenovali Restaurant Row, což lze velmi volně přeložit jako ulička restaurací. Potkani mají vytříbený jazýček a každému chutná něco jiného. Každé z pokusných zvířat se tak rychle naučilo navštěvovat „restauraci“ se svým nejoblíbenějším krmivem. Pak jim to ale vědci zkomplikovali – potkani museli na potravu různě dlouhou dobu čekat.
Najíst se dobře, nebo rychle?
Dobu čekání potkanům oznamoval tón určité výšky, který se ozval vždy, když se přiblížili ke vchodu do některé ze čtyř restaurací. Čím byl tón vyšší, tím déle trvalo, než se potrava začala podávat. A potkan se musel rozhodnout, co udělá. Jestli dá přednost delšímu čekání na pelety se svou nejoblíbenější příchutí, nebo zkusí, zda to vedle půjde rychleji, i když tam už si tolik nepochutná. Čím víc mu přitom záleželo na konkrétní chuti, tím déle byl ochoten na tuto potravu čekat.
Špatné rozhodnutí mrzí
Automat dávkoval potravu zcela nahodile, doba čekání se proto nikdy neopakovala. Potkani tak nemohli předvídat, co je čeká na následující odbočce a snadno se mohli dopustit chyby. Např. potkan, který byl ochoten čekat až 18 vteřin na třešňově i čokoládové pelety, se rozhodl minout odbočku k třešňovým a rovnou přeběhl k těm s čokoládovou příchutí. Jenže to byla chyba, protože třešňové pelety se vydávaly za pouhých osm vteřin, zatímco na ty čokoládové by musel čekat plných 25 vteřin. V takovém případě se potkan vždycky ohlédl zpátky, zjevně vyhodnotil situaci a pochopil, že když nepočkal, udělal chybu.
Všichni jsme stejní
To že potkan cítí lítost nad špatným rozhodnutím, poznali vědci i podle jeho dalšího chování. Po špatné volbě měl tendenci jednat zbrkle a obvykle i následující volba byla chybná. Pokud dostal potravu, tak místo toho, aby využil čas určený k její konzumaci, tak ji rychle zhltnul a okamžitě vyrazil k další „jídelně“. Vědci samozřejmě netuší, zda potkani vnímají pocit lítosti stejně jako my. Když ale změřili aktivitu mozku potkana, který litoval své chyby, ukázalo se, že tato emoce aktivuje u potkanů stejné oblasti mozkové kůry jako u lidí. Podobnost lidského a potkaního mozku vědce překvapila, bylo to poprvé, kdy něco takového prokázali. Přitom třeba podobnost stavby srdce nebo končetin považujeme za samozřejmou.
