Samec rypouše severního vypadá jako neohrabaný tlusťoch. Na kráse mu nepřidávají ani silné kožní záhyby na krku, ani jeho druhotný pohlavní znak, podivný „chobot“ na čenichu, který mu slouží jako rezonátor k zesilování hlasu. Až o třetinu menší samice tuto ozdobu postrádají a také jsou mnohem štíhlejší a elegantnější. V okamžiku, kdy se rypouši ponoří pod hladinu, změní se v obratné plavce a skvělé potápěče, ať už jde o samce nebo samici.
Potápěči na nádech
Rypouši jsou schopni ponořit se do hloubky až 1500 m a vydrží tam klidně i hodinu. K nádechu jim přitom stačí dvě až tři minuty. Pod vodou se zadrženým dechem tak tito obři tráví většinu svého života. Vědci proto už dlouhou dobu zkoumají, jaká přizpůsobení jim tyto rekordní výkony umožňují. Jedním z nich je, že mají v poměru k velikosti svého těla mnohem větší objem krve než většina ostatních savců. A v krvi víc hemoglobinu (červeného krevního barviva), který na sebe váže kyslík. Tímto kyslíkem rypouš při ponoru zásobuje hlavně životně důležité orgány, zatímco okrajové části těla prokrvuje méně.
Kuřáci bez cigaret
Jak ukázaly poslední výzkumy, kyslík není to jediné, co krev rypoušů obsahuje. Více než 10 % hemoglobinu nese místo kyslíku oxid uhelnatý. Tento plyn bez barvy a bez zápachu vzniká hlavně při nedokonalém hoření, ale také přirozeně v organismu při rozpadu bílkovin červeného barviva. Krev zdravého člověka ho obsahuje asi 1 %, ale u těžkých kuřáků stoupá jeho obsah v krvi až na 10 %. Krev rypoušů tak podle vědců obsahuje tolik oxidu uhelnatého jako krev člověka, který vykouří 40 cigaret denně.
Život se zadrženým dechem
Stejně jako u lidí se i u rypoušů uvolňuje oxid uhelnatý při rozpadu krevních bílkovin. Ale zatímco my se ho zbavujeme s každým výdechem, takže se nám ho v krvi nenahromadí větší množství, rypouš tuto možnost nemá. Přibližně 75 % svého života zadržuje dech a nedýchá! Když je ve vodě, tráví prakticky všechen čas pod hladinou. Když náhodou odpočívá na souši, tak obvykle spí. Ve spánku u něj dochází k tzv. apnoe, což znamená zastavení dechu. Takže oxid uhelnatý může vydechovat pouze v okamžicích, kdy je nad vodou nebo nespí. A těch není v jeho životě mnoho.
Jed může i pomáhat
Oxid uhelnatý je ovšem smrtelně jedovatý. Z hemoglobinu vytěsňuje kyslík a sám se na něj váže mnohem pevněji. Pokud jeho obsah v krvi přesáhne 40–60 %, postižený se udusí. Ale už zmíněných 10–12 % způsobuje příznaky lehké otravy. Rypouši jí nepodléhají. Právě naopak – jak se zdá, je to právě vysoký obsah tohoto plynu, který jim pomáhá při potápění. Prokázalo se totiž, že oxid uhelnatý tlumí záněty a chrání buňky před jejich přirozeným odumíráním. Rypoušům přitom záněty a poškození buněk hrozí hned dvakrát. Nejprve při ponoru, kdy značná část orgánů trpí nedostatkem kyslíku, a pak při návratu k hladině při jejich opětovném prokrvování. A právě nadbytek oxidu uhelnatého je před těmito riziky chrání.
