Dospělý žirafí samec je vysoký téměř 6 m a může vážit až tunu. Tento nejvyšší živočich dnešního světa tak patří i mezi nejtěžší suchozemská zvířata. Na rozdíl od jiných těžkotonážníků, jako jsou např. sloni nebo nosorožci, se ale vyznačuje extrémně štíhlýma nohama. Jak je možné, že hubené kostnaté nohy se pod obrovskou váhu žirafy nepodlomí?
Nohy u veterinářů
Na tuto záhadu si nyní posvítili vědci z Královské veterinární univerzity v Londýně. Z několika evropských zoologických zahrad získali darem končetiny žiraf, které přirozeně uhynuly nebo musely být z různých důvodů utraceny. Rozpitvali je do poslední kostičky a posledního svalového vlákénka a vyzkoušeli, jak velkou zátěž unesou. Ve speciálním rámu působili na každou z nich tlakem 250 kg (tj. čtvrtinou váhy živé žirafy). Nohy zůstaly stát bez jakékoliv další opory dokonce i tehdy, když je zatížili ještě další váhou navíc. Bylo to poprvé, kdy někdo takto podrobně prozkoumal končetiny žiraf.
Svázané kosti
Ukázalo se, že strukturou, která drží kosti pohromadě a brání jejich podlomení, vykloubení či nesprávnému přetočení, jsou tzv. podpůrné vazy. Ty obepínají kosti „holeně“, tj. té nejtenčí části končetiny, v celé jejich délce. Jednotlivé provazce vazů jsou podélně rýhované a propojené drážkami, což jim dodává tuhost. A právě u žiraf jsou tyto rýhy mnohem hlubší než u jiných zvířat (to znamená, že jsou i mnohem tužší). Podpůrné vazy udržují kosti ve správné poloze pasivně, nejsou to svaly a nevykonávají žádnou práci, která by spotřebovávala energii. Podobně drží i kosti dalších velkých zvířat, např. koní. Žirafy stejně jako koně tak díky nim mohou spát ve stoje, aniž by je to unavovalo nebo se jim nohy podlomily a ony ve spánku upadly.
