K2 je druhou nejvyšší horu planety. Pro horolezce je ale cennější trofejí než Everest: Představuje mnohem větší výzvu. Počasí se tady nečekaně mění a při výstupu je nutné kombinovat skalní lezení s výstupem po ledovci pod nebezpečnými séraky (mohutné sněhové bloky, které hrozí zřícením).
Kde bydlí smrt
Nad výškou 8000 m. je obsah kyslíku ve vzduchu pouze třetinový oproti tomu, který dýcháte v klidu při čtení ábíčka. Hovoří se o takzvané zóně smrti. Při nedostatku kyslíku nedochází k buněčné obnově a organismus se rychle vyčerpává. Radek Jaroš, Honza Trávníček a Petr Mašek tohle všechno věděli. Přesto se letos v létě dva z nich podívali na vrchol K2.
Jdi za svou vizí
Nejprve došel na vrchol Jaroš, pak Trávníček. Mašek se při výstupu otočil zpět. Po návratu do základního tábora měl tým důvod oslavovat, nejvíce však Jaroš, pro kterého šlo dvojnásobné vítězství. Nejenže vylezl na K2, ale hlavně výstupem dokončil misi, kterou si vytyčil před 15 lety: Dosáhnout všech 14 vrcholů osmitisícovek. Všechny se nacházejí v Himálaji a ten, kdo na nich stane, získává pomyslnou korunu Himálaje. Klub korunovaných osmitisícovkářků má 33 členů. Z toho pouhých 15 zvládlo výstupy bez použití kyslíkové bomby. Oním patnáctým je právě Radek Jaroš, mimo jiné i první Čech, kterému se to podařilo.
Technika na hoře
Mezi praktické gadgety při stoupání patří satelitní telefon, přes který si horolezci ověřují počasí a komunikují se světem, dále pak nejrůznější foťáky a kamery, od zrcadlovek až po GoPro. Čím je technika lehčí, tím je cennější. Pro nabíjení používal Jarošův tým speciální solární nabíječky GoalZero a připojení k internetu jim zajišťoval datový panel komunikující se satelity.
Pevné tělo i mysl
Samotné gadgety ale nikomu na vrchol K2 nepomohou. To důležité si dobrodruzi nosí v sobě: Pevné svaly, dobrou náladu, silnou psychiku a ochotu podívat se smrti do tváře – a kráčet dál.
Rozhovor s Honzou Trávou
Jak se na takovou námahu připravit, řekl ábíčku Honza Trávníček. Pátý Čech, který se na vrchol K2 podíval.
Mají horolezci speciální dietu?
Osobně ji mám téměř celý život, neboť od 18 let nejím maso. Stravu mi pomáhá připravovat Ivan Rybařík – náš elitní cyklista a výživový poradce. Nebýt jeho, nenaučil bych se maso dobře a kvalitně nahrazovat.
Jak jsi fyzicky prožíval výstup na K2?
Šlo to celkem dobře. Ne, že by to nebyla velká zátěž, ale výraznou krizi jsem neměl. Hodně mne při strmém výstupu bolela lýtka a úpony na patách. Radek Jaroš mi dával rady, co s tím do budoucna.
Jaký zážitek byl nejhorší a nejlepší?
K nejtěžším momentům patřil sestup ve vichřici z výšky 7300 metrů. Namáhavý byl i vrcholový den, kdy jsme byli na nohách téměř 24 hodin. Za nejlepší zážitek považuji bezpečný společný návrat do ČR, ať s vrcholem či bez něj.
Co udělá taková zkušenost s psychikou?
Musíte být připraveni na všechno. Nikdy vás nesmí položit špatné podmínky, nesmíte panikařit. Mně se na K2 změnily životní hodnoty a asi se ze mne stal jiný člověk – já doufám, že „lepší“, ale to musí posoudit čas.
Kam pojedeš příště?
Na podzim 2015 plánuji Čo Oju (8201 metrů nad mořem). Pojedeme v podobné sestavě jako na K2, pouze bez Radka, který má Čo Oju už za sebou.
