Milion termitích dělníků dokáže během jednoho roku přemístit kolem čtyř metráků zeminy a několik tun vody. Proč to dělají? Aby postavili až pět metrů vysoká termitiště – a bez jakýchkoliv stavebních plánů! Mají snad „vizi architektury“ zakódovanou ve svém kolektivním vědomí? Tyto a mnohé další záhady se během posledních 26 let snažil vyřešit profesor J. Scott Turner.
Šíření zpráv
Aby zjistil, jak rychle termiti reagují na poškození termitiště, navrtal Turner do jeho boku patnácticentimetrový otvor. Reakce byla okamžitá. Kolem pukliny se rozestavěli vojáci s kusadly připravenými k boji a dělníci začali otvor opravovat kusy bláta. Zdá se, že termity v chodbách na trhlinu upozornila změna proudění vzduchu, jeho vlhkosti a složení. Pomocí vzájemných dotyků tykadel novinku rychle rozšířili a rozruch přitáhl dělníky. Do hodiny díru zalepili.
Podívej se na video z nitra termitiště:
Královská otrokyně
Centrem termitiště je královská komnata, v níž žijí jediní dospělí plodní termiti v hnízdě – král a královna. Královna ovšem není vůdcem termitiště. Ve skutečnosti je otrokyní zazděnou ve své komnatě. Její životní náplní je kladení vajíček. Za celý svůj až 15 let dlouhý život jich naklade stovky milionů. O všechno ostatní se starají dělníci – královský pár krmí, čistí a odnášejí vajíčka do líhně.
Externí žaludek
Největší části termitiště zabírají houbové plantáže, na kterých jsou termiti bytostně závislí. Jsou býložraví, ale celulózu nejsou schopni strávit. Z výpravy za potravou se proto vracejí se střevy plnými rozžvýkané trávy a dřeva. Okamžitě po návratu tento „pseudotrus“ vyloučí a shromáždí v pěstírně hub. Houby rozloží tuhou vlákninu trávy a dřeva a promění ji ve vysoce energetickou výživnou směs. Fungují tak vlastně jako jakýsi vnější žaludek termitů.
Houby stavitelé?
Houby mají v termitišti mnoho výhod. V uměle vytvořeném prostředí získávají od svých hostitelů potravu, vodu, úkryt a také ochranu. Vědci si dokonce kladou otázku, kdo je vlastně v tomto spojenectví vůdcem? Vzhledem k tomu, že houby zodpovídají za 85 % metabolismu celého termitiště, domnívají se, že mohou vysílat chemické signály, jimiž řídí chování termitů. A že to jsou možná houby, které určují, jak má celé termitiště vypadat.
Komínová klimatizace
Termiti bydlí pod zemí a výrazná věž, která na termitiště upozorňuje i z velké dálky, je zahalena tajemstvím. Dosud se předpokládalo, že funguje jako klimatizace pro proudění vzduchu dovnitř a ven. Profesor Turner se ale domnívá, že jde o mnohem víc. Pod zdánlivě pevným povrchem věže je množství komůrek navazujících na chodby termitiště. Jejich prostřednictvím se přenášejí venkovní změny tlaku a proudění větru skrz celou stavbu. Termití dělníci ji přitom podle vnějších podmínek neustále upravují, regulují tak výměnu plynů a udržují v hnízdě stabilní prostředí.
Mokré polibky
Profesora Turnera zaujalo, že se dělníci během stavby hnízda při setkání jakoby políbí na ústa. Když přidal do jejich vody kapičku fluorescenčního barviva, překvapeně sledoval, jak obarvená voda cestuje od jednoho dělníka ke druhému do míst, kde je příliš sucho nebo kde se jiní termiti potřebují napít. Celým termitištěm takto putuje nezanedbatelné množství vody a každý termit je schopen vypít množství, které činí až polovinu jeho váhy.
Jako mozek
Spolupráci termitů a jejich kolektivní vědomí přirovnávají vědci k lidskému mozku. V něm také nejsou jednotlivé nervové buňky schopné myšlení, to dokážou, až když se vzájemně propojí. Základem „myšlení“ termitiště tak je podle profesora Turnera složitost. A jak podotkl, dokud neporozumíme této složitosti, nepochopíme ani, jak toto myšlení funguje. Výzkum profesora Turnera tak zdaleka nekončí – termitiště si svá tajemství střeží opravdu důkladně.
