Dva druhy mořských živočichů, které sebrala výzkumná expedice v osmdesátých letech minulého století nedaleko břehů Tasmánie v hloubkách 400 m a 1000 m, jsou pro zoology hádankou. Nepodobají se totiž vůbec žádnému živému tvoru z naší planety. Možná by jim pomohl rozbor DNA, ten ale není možný, protože sebrané vzorky jsou konzervovány ve formaldehydu a uloženy v lihu. Struktura DNA tak byla nenávratně poničena.
Jehla v kupce sena
Už od roku 1988 proto vědci pátrají v moři po dalších exemplářích, které by mohli studovat živé nebo alespoň nekonzervované. Jenže tvorečkové z hlubin jsou nepatrní. „Klobouček“ nemá ani dva centimetry v průměru a nožka je nanejvýš 8 mm dlouhá. Je to tedy opravdu takové hledání jehly v kupce sena. Vědci jsou proto zatím při zkoumání záhadného tvora odkázáni pouze na anatomické znaky nalezených exemplářů.
Zvíře s tajemstvím
Nic podobného v přírodě neexistuje, proto vědci vytvořili samostatnou čeleď Dendrogrammatidae se dvěma druhy: Dendrogramma enigmatica a Dendrogramma discoides. Podle odhadů nežijí přisedle. Na spodním konci „nožky“ má živočich ústní otvor a jejím středem pak pokračuje trávicí kanálek, který se v kloboučku větví. Co a jak dendrogrammy loví? To už se můžeme jen dohadovat. Podle jedné teorie laloky kolem ústního otvoru vylučují sliz, s jehož pomocí lapají mořské bakterie.
Úplně jiný život
Svým vzhledem dendrogramy připomínají žahavce (Cnidaria) či žebernatky (Ctenophora). Nemají však jejich typické znaky: Žahavé buňky ani chapadla žebernatek. Mnohem nápadněji se tak podobají organismům, které na Zemi žily před více než 600 až 500 miliony lety, kdy vyhynuly. Dnes je známe jako ediakarskou faunu - podle Ediakarské pahorkatiny v jižní Austrálii, kde byly jejich zkameněliny poprvé nalezeny. Pokud se ukáže, že dendrogramy opravdu náleží do tohoto příbuzenstva, půjde nejen o nejstarší živočichy na Zemi, ale i o zcela odlišnou vývojovou linii živých organismů.
