Island je rájem mořských ptáků. Jeho břehy omývají studené atlantské a arktické mořské proudy, které sebou přinášejí obrovské množství potravy. Zoologové tak zdejší vody přirovnávají k ptačímu Serengeti (přírodním životem oplývající park v africké Keni). Na kamenitém pobřeží, travnatých kopcích a strmých mořských útesech hnízdí 23 atlantských druhů ptáků. Největší kolonie vytvářejí pestří papuchalkové, černobílé alky a alkouni, drzé chaluhy, rybáci, buřňáci lední a obrovská hejna racků tříprstých.
Nebezpečné teplo
Jenže v posledních letech ptačí ráj pustne, nelíhnou se žádná ptáčata a hnízdní kolonie všech druhů se rychle zmenšují. Předpokládaných viníků je mnoho. Tím hlavním jsou ale změny oceánu. Prudký nárůst jeho znečištění nezastavil ani zákaz používání DDT (chemický přípravek na zabíjení hmyzu v zemědělství), organické jedy jsou stále všudypřítomné a způsobují neplodnost ptáků. Oteplovaní vod a rychlejší tání ledu vyhání z arktických moří drobné korýše a za nimi mizí ryby, které se jimi živí. A nejen že je ryb méně, pro rybožravé ptáky je také obtížnější je ulovit, protože jsou se stoupající teplotou vody stále rychlejší.
9 neplodných let
Oteplování oceánu zasáhlo i nejvýznamnější světovou hnízdní kolonii papuchalků bělobradých. Většina atlantské populace totiž hnízdí na Islandu a z toho více než polovina – až 830 tisíc hnízdních párů - na ostrově Westman u jeho jižního pobřeží. Toto hnízdiště je tak pro budoucnost papuchalků klíčové a vědci mu proto věnují zvýšenou pozornost. Jenže od roku 2005 byla úplně všechna hnízdění neúspěšná, při každoročních letních kontrolách hnízdních nor nacházeli vědci téměř všechny prázdné. Ptáčata se buď vůbec nevylíhla, nebo uhynula dřív, než stačila hnízdní noru opustit. A rodiče, kteří o své jediné mládě přišli, se vrátili zpět na moře.
Věrní domovu
Papuchalkové jsou na rozdíl od mnoha jiných atlantských ptáků, kteří se pozvolna stěhují do severnějších oblastí, věrní svému hnízdišti a neustále se do něj vracejí. O vylíhlé mládě se pak starají oba rodiče: Mají zobák a jazyk uzpůsobený tak, aby udrželi co nejvíc drobných ryb, kterými ho krmí. Jejich hlavní kořistí jsou proto štíhlí smačkové mořští (Ammodytes marinus), jichž do zobáku poberou až 30 najednou. Po celá staletí byli smačkové v islandských vodách velmi hojní a poskytovali papuchalkům dostatek výživné potravy pro rychle rostoucí mláďata.
Teplota stoupá
V teplejší vodě však smačkové zpomalují svůj růst. Na sever navíc pronikají velcí dravci, kteří jich značné množství pohltí. Papuchalkům tak nezbývá, než se vydávat za potravou stále dál, vracejí se s ní později a přinášejí jí mnohem méně. Mláďata hladoví a hromadně umírají. Nedostatek potravy a neúspěšné hnízdění už došlo tak daleko, že se mnoho párů papuchalků vůbec neobtěžuje se zahnízděním. Ale tou úplně nejhorší zprávou pro papuchalky je, že podobná situace panuje v celé severoatlantské oblasti a naděje na lepší zítřky je v nedohlednu. Teplota vody stále stoupá – každý rok až o 2 oC.
