Nejstarší savci se na Zemi nemohli moc roztahovat. Světu totiž vládli obrovští dinosauři, jimž nemohli konkurovat. Většinou proto šlo o malé plaché tvorečky, kteří se přes den ukrývali v podzemních norách a dutinách a ven vycházeli až v noci, kdy dinosauři závislí na slunečním záření spali. Nálezy drobných savců s nápadnými „hlodáky“ ale tuto dlouho uznávanou představu rozbořily.
Tři nové druhy
Malí hlodavcům podobní savci známí pod jménem Haramiyida byli donedávna známí jen z úlomků čelistí a jednotlivých zubů. Nebylo proto zcela jasné, zda už jde o pravé savce (Mammalia) nebo ještě jejich předchůdce, tzv. savcovité plazy (Synapsida). Nedávno ale paleontologové našli v severovýchodní Číně (v provincii Liao-ning) šest dokonale zachovalých 160 milionů let starých zkamenělin tří zástupců této skupiny obratlovců. Nález zcela jasně potvrdil, že Haramiyida už byli praví savci. A protože jejich nejstarší nálezy pocházejí z období před
235–201 milionem let, museli vědci přehodnotit i dobu, kdy se první savci vyvinuli.
Domov v korunách
Objevená zvířata také potvrdila teorii, že jurští savci zdaleka nebyli jen zemními v norách se ukrývajícími tvorečky. Právě naopak, obývali stejně pestré prostředí jako savci současní – běhali po zemi, ryli pod zemí, uměli plavat nebo šplhali a plachtili ve větvích stromů. K těm posledním patří i nově objevené druhy. Jejich dlouhé štíhlé prsty byly uzpůsobené k uchopování větví, při pohybu v korunách stromů jim pak pomáhal i dlouhý ovíjivý ocas podobný ocasům některých dnešních opic.
Veverkomyši
Na všech nalezených kostrách jsou nápadné především dlouhé jako dláto ostré řezáky, které vypadají jako hlodavé zuby dnešních hlodavců. Tři nové druhy tak vzdáleně připomínají veverky, ovšem veverky velikosti dnešní myší. Ty největší vážili necelých 300 gramů, ty nejmenší sotva desetinu této váhy. Podle tvaru zubů lze odhadnout i to, čím se zvířata živí. Jurské veverkomyši se tak podle vědců nejspíš živily hmyzem, ořechy, tvrdými semeny a různými šťavnatými plody.
Kdo je savec?
A jak vědci poznali, že jde o skutečné savce? Zkameněliny všech tří druhů se zachovaly tak dokonale, že bylo možné rozpoznat tři kůstky středního ucha, které jsou typické právě jen pro savce. Dalšími znaky, jimiž se praví savci liší od svých předchůdců a které lze dobře vidět na kosterních pozůstatcích, jsou dva týlní hrboly na lebce nebo dolní čelist tvořená jedinou kostí. Mimoto se savci vyznačují stálou tělesnou teplotou, tělem pokrytým srstí (která u některých druhů druhotně vymizela) nebo mléčnými žlázami. Je jisté, že stejné znaky měly i objevené veverkomyši, i když se na zkamenělinách nedochovaly.
