Většina gepardů žije v Namibii v oblastech s intenzivním chovem skotu. Kdykoliv se farmářům ztratí nějaké tele, hned se to svádí na geparda. Vědci proto chtěli ověřit, jak moc je toto podezření oprávněné. Složení potravy obvykle zjišťují rozborem trusu, ale tak určí jen poslední úlovek. Použili proto nepřímou metodu, která jim umožnila vyhodnotit gepardí jídelníček za delší časové období a zjistit, kterým druhům býložravců dávají přednost.
Trávožrouti a listožrouti
Býložravci se od sebe liší tím, jakým typem vegetace se živí. Někteří spásají keře, listí stromů a byliny, jejichž produkty fotosyntézy obsahují tři atomy uhlíku. Traviny naproti tomu obsahují čtyři atomy uhlíku. Býložravce tak lze podle uhlíkových řetězců v jejich tkáních rozdělit na dvě velké skupiny. Na „trávožrouty“, k nimž patří např. domácí skot nebo velké druhy antilop, a „listožrouty“, k nimž patří většina malých antilop. Z tkání ulovené kořisti se pak uhlíkové řetězce dostávají do těla šelem a ukládají se v jejich srsti.
Srst promluvila
Ve velkém počtu vzorků gepardí srsti vědci nenašli téměř žádné řetězce čtyř atomů uhlíku, vzorky obsahovaly jen tříatomová seskupení. To dokazuje, že gepardi loví především malé antilopy, zatímco domácí skot tvoří v jejich potravě zanedbatelný vzorek. V průběhu výzkumu žili vědci přímo na farmách a sdíleli s farmáři jeho výsledky. Ti se tak mohli na vlastní oči přesvědčit, že gepardi opravdu jejich dobytek nežerou. Navíc k nim získali i lepší vztah, což je pro ochranu gepardů velmi důležitý krok.
Gepardi s obojky
Jiná skupina vědců zjišťovala, zda gepardům stačí jejich úlovky k pokrytí energie nutné k dalšímu lovu, ale i k rozmnožování a výchově mláďat. Někteří zoologové se totiž domnívají, že za rychlý úbytek gepardů mohou mimo jiné lvi a hyeny, kteří jim úlovky kradou. Dlouhodobě sledovali 19 gepardů vybavených obojky s vysílačkami, jimž do těla vpravili snadno sledovatelné molekuly vody: rychlost jejich průchodu organismem jim prozradila, kolik energie vydají na určitou činnost.
Náročné procházky
Ukázalo se, že nejméně energie gepardi vydávají při rychlém sprintu za kořistí. Takový útok podniknou nanejvýš dvakrát denně a samotný sprint trvá v průměru 38 vteřin. Pokud kořist do této doby nedostihnou, lov vzdají. Je to tak krátká akce, že je při ní spotřeba energie téměř nulová. Nejvíc jí gepardi naopak spotřebují při hledání kořisti, kdy jen zvolna procházejí krajinou. Tím stráví přibližně tři hodiny denně a spotřebují asi 42 % svých energetických zásob.
Od lvů raději dále
Navíc vědci zjistili, že lvi a hyeny nekradou gepardům kořist tak často, jak očekávali. Ze 43 úlovků přišli gepardi jen o čtyři. Nízký počet ukradených úlovků je dán i tím, že v přítomnosti lvů či hyen gepardi většinou vůbec nezačnou lovit. Úbytek gepardů tak nepřímo ovlivňují i turistické agentury, které lákají turisty na atraktivní velké šelmy a snaží se zvyšovat počet lvů v rezervacích. Tím však roste i riziko, že gepardi budou přicházet o kořist častěji nebo se odstěhují mimo rezervace, kde je pro ně hledání kořisti mnohem náročnější.
