Téměř každé dítě se jednoho dne chopí barviček a k malé radosti rodičů začne čmárat po zdi. Je to jedna z nejstarších lidských přirozeností. Dnešní dítě se chová úplně stejně jako naši dávní předkové. I ti si na první pohled jen tak pro radost „čmárali“ po stěnách. Jen ty jejich stěny nebyly v bytech, ale v jeskyních či pod skalními převisy. Vědci tyto skalní malby zmapovali, u mnoha z nich určili jejich stáří i způsob, jak vznikaly, ale důvody proč vznikaly, jim zatím unikají.
Kulturní centrum
Za centrum pravěké „umělecké tvorby“ byla vždycky považována Evropa, kde se nacházejí nejstarší známé jeskynní malby a také jich je tu nejvíc. Nový objev či spíše nové přesné datování však evropské malby o titul nejstarších známých maleb připravil. V sedmi jeskyních v jihozápadním cípu indonéského ostrova Celebes byly objeveny malby, z nichž některé jsou staré téměř 40 tisíc let. Jsou tedy s těmi evropskými srovnatelné a o titul nejstarších maleb na světě se s nimi dělí.
Samá ruka
Jeskynní či skalní malby se postupně vyvíjely, ani dávní umělci nezvládli hned všechno. Ty nejstarší ještě nezobrazují postavy, buď jsou na nich nějaké ornamentální či geometrické tvary, ale mnohem častěji můžeme obdivovat otisky dlaní dávných lidí. Většinou se ale nejedná o prostý otisk dlaně namočené v barvě, mnohem častěji dlaň sloužila jako šablona položená na stěnu a barva byla nastříkána přes ni. A právě otisky dlaní vznikly na Celebesu před téměř 40 tisíci lety, tedy v téměř stejné době jako otisky rukou ve španělských a francouzských jeskyních.
První zvíře světa
Až o pár tisíc let později se lidé začali pokoušet o figurální malbu a zobrazovali na skalních stěnách (či na stropech) zvířecí a lidské postavy. Ty zvířecí přitom velmi přesně odpovídaly druhům, jaké žily v oblasti, kde malby vznikly. Na Celebesu tak dávný umělec před více než 35 tisíci lety vyobrazil typické zdejší zvíře – babirusu. Vzhledem k tomu, že evropská zvířata, jako jsou mamuti, losi, bizoni, divocí koně či jeskynní lvi se svých prvních podobizen dočkala před asi
30–32 tisíci lety, stala se tak babirusa nejstarším obrazem zvířete na světě.
Megafauna v obrazech
Podobně staré však mohou být i četné skalní malby v národním parku Kakadu v severozápadní Austrálii. I když se dosud vědcům nepodařilo určit jejich stáří (ne vždy je to možné, záleží na složení použitých barev), lze ho alespoň přibližně odhadnout podle vyobrazených druhů zvířat. Mimo jiné jsou na nich totiž i zástupci australské megafauny, obří pštrosovití ptáci, o kterých se předpokládá, že vyhynuli přibližně před 40 tisíci lety. Toto datování je ovšem velmi nepřesné a vědci navíc připouštějí možnost, že tito ptáci vyhynuli později, než se dosud myslelo.
Malby na útesech
V Austrálii se ovšem skalní malby nacházejí i na mnoha dalších místech. O skalních malbách přitom mluvíme oprávněně, většina z nich se nenachází v jeskyních jako např. V Evropě nebo Asii, ale na kolmých či převislých stěnách skalních útesů a říčních kaňonů. Ty nejstarší, u kterých se jejich stáří podařilo určit, vznikly sice před „pouhými“ 27-28 tisíci lety, ale i to je ve srovnání s většinou maleb jinde na světě úctyhodný věk. Soupeřit s nimi může už jen indická jeskyně Bhimbetka, kterou lidé obývali téměř 100 tisíc let a před asi 30 tisíci lety začali její stěny zdobit malbami, a jihoafrická jeskyně Apollo 11 v Namibii s malbami starými 25–27 tisíc let.
Pravěké umění ve světě
Známé jsou hlavně evropské jeskyně s více než 30 tisíc let starými malbami, především francouzské (např. Lascaux, Chauvet) a španělské (např. Altamira, El Castillo). Podobně proslulé je ale jeskynní umění v severní Africe: Tassili v Alžíru (malby staré 6000 let), Jeskyně plavců v Egyptě (stáří maleb 10 tisíc let) nebo Laas Geel v Somálsku (stáří maleb 5000 let), kde jsou navíc vedle lidí a divokých zvířat vyobrazené i domácí krávy. Až 6000 let staré skalní malby lze najít na mnoha místech Severní Ameriky a nejméně 10 tisíc let jsou staré malby v argentinské Jeskyni rukou (Cueva de las Manos).
