Krkavci patří mezi nejinteligentnější ptáky vůbec. Jsou vynalézaví, přizpůsobiví a dovedou řešit jednoduché úkoly. Již delší dobu se ví, že do hejn se tito samotářští ptáci začali sdružovat proto, že v množství je síla. Ve společenství si snáze obhájí teritorium stejně jako zdroje potravy a také se lépe ubrání predátorům.
Výhody vůdců
Jenže kde je společenství, je i hierarchický žebříček. Nejzdatnější jedinci v něm zaujímají vysoké postavení, což s sebou přináší řadu výhod. Mají přednost při dělení potravy a jsou žádoucími partnery při zakládání rodiny. Níže postavení jedinci je respektují a při vzájemných střetech ustoupí. Jak takové významné postavení krkavci získávají? Právě na to se zaměřili vědci, kteří sledovali skupinu asi 300 divokých krkavců v rakouských Alpách.
Video:
Síla gangu
Podle pozorování někteří ptáci vytvořili v rámci společenství jakési aliance či gangy. Jejich členové spolupracují a vzájemně si pomáhají, hledají potravu a společně ji pak hájí (případně kradou jiným). Každý člen takového gangu je proto silnější než krkavci, kteří nejsou členy žádné aliance. Přirozeně proto stojí na vrcholu společenského žebříčku. Dokonce si svoje spojence pamatují a poznají je i po několika letech odloučení.
Slabí bez přátel
Krkavci, kteří se takové spojenectví teprve pokoušejí vytvořit (např. vzájemným upravováním peří nebo hrami), obvykle stojí někde uprostřed společenského žebříčku. Čím pevnější vazby mezi nimi vzniknou, tím výš pak na něm postoupí. Na samém dně krkavčí společnosti pak zůstávají jedinci, kteří stálé spojence či věrné přátele nemají.
Rozbíječi vztahů
Vznik nové aliance pochopitelně znamená pro nejvýše postavené krkavce konkurenci. Ptáci si to dobře uvědomují a snaží se tomu všemi způsoby zabránit. A to i silou. Vědci během výzkumu pozorovali řadu útoků na ptáky, kteří se snažili navázat nová přátelství. Členové již existujících aliancí se vměšovali mezi vznikající páry a snažili se je rozeštvat, přestože tím riskovali, že se napadení jedinci již budou bránit společně. Pokud ale nově vznikající pouto ještě nebylo dost pevné, obvykle uspěli.
Lidské vlastnosti
Útočníci přesně poznali, kdy hrozí vznik konkurenčního gangu a kdy se jedná jen o náhodnou komunikaci dvou osamocených krkavců. Na tyto dvojice téměř nikdy nezaútočili, protože věděli, že pro ně nepředstavují nebezpečí. Podobné chování dosud bylo zaznamenáno jen u savců – třeba u šimpanzů se stává, že se spojí několik samců a zabijí vůdce, aby ho nahradili svým favoritem. Také u lidí je mocenské intrikaření běžné. Vědci předpokládají, že podobně se budou chovat i další zvířata s pevnými sociálními vazbami, jako jsou například delfíni nebo hyeny.
