Před více než 65 miliony lety se Jižní Amerika oddělila od Afriky a následně zůstala po dlouhé miliony let izolovaná od zbytku světa. Díky tomu se na ní vyvinulo množství jedinečných druhů zvířat a rostlin. Paleontologové tu ale nacházejí také zkamenělé pozůstatky hlodavců či opic, kteří se nápadně podobají těm, jaké známe ze Starého světa.
Záhadné nálezy
Jejich stáří přitom dokazuje, že se vyvinuli až za desítky milionů let po oddělení Afriky a Jižní Ameriky. Vědci předpokládali, že jejich předkové nějakým způsobem překonali Atlantský oceán a z afrických břehů dopluli až do Jižní Ameriky. Problém byl, že až dosud nebyla tato teorie doložena žádnými paleontologickými nálezy. Důkaz pro ni hledal - a nakonec i našel - doktor Ken Campbell z Národního přírodovědného muzea v Los Angeles.
Těžké hledání
Řadu let strávil v odlehlých a špatně přístupných oblastech amazonské pánve a pátral tu po nejstarších zástupcích primátů. Paleontologický výzkum v tomto prostředí je podle něj mimořádně obtížný – zkamenělých pozůstatků je málo a jsou roztroušené na obrovském území. V pralese se dají hledat pouze v odkryvech stržených břehů řek, a to ještě jen v období sucha. V období dešťů jsou řeky rozvodněné, což vykopávky znemožňuje.
O 10 milionů let dříve
Ve východním Peru doktor Campbell se svým týmem objevil kompletní i rozlámané stoličky vyhynulých opic. Není překvapivé, že se z nich dochovaly právě zuby: Jsou nejtvrdší a nejodolnější částí těla obratlovců, proto se na fosilním záznamu zachovají nejčastěji. Ty, které našel doktor Campbell, pocházejí z doby před 36 miliony lety a představují vůbec nejstarší opičí fosilie, jaké byly v Jižní Americe objeveny. Vypovídají o tom, že opice přišly do Nového světa asi o 10 milionů let dříve, než se podle dosavadních nálezů zdálo.
Nový druh
I když se zdá, že je zub příliš malý kousek zvířete, má velkou vypovídací hodnotu – lze z něj určit jeho stáří a velikost stejně jeho potravní zvyky a tím pádem i prostředí, v němž se živil a pohyboval. A z toho se dá zase odhadnout odpovídající přibližný vzhled. V našem případě zuby prozradily, že patří primitivní opičce o velikosti veverky, která měla dlouhý ocásek a pravděpodobně vážila méně než 250 gramů. Vědci ji uznali za samostatný druh a dali jí jméno Perupithecus ucayalensis.
Africký bratranec
Znaky na jejích zubech ale prozradily ještě něco navíc. Ukázalo se totiž, že jsou velmi podobné znakům na zubech praopiček Talahpithecus parvus, jejichž pozůstatky byly objeveny v severní Africe. Tento druh žil na území dnešní Libye asi před 38-39 miliony lety. Zdá se tak, že Talahpithecus byl přímým předkem opiček Perupithecus, které se o 2-3 miliony let později objevily v Jižní Americe.
Malí námořníci
Jakým způsobem africké opičky překonaly Atlantský oceán, je zahaleno tajemstvím. Jako nejpravděpodobnější se ale zdá, že obrovskou vzdálenost překonaly na přírodním voru: Kmeni stromu, který nějaká bouře i s jeho obyvateli spláchla z afrického pobřeží. Vlny pak kmen mohly hnát přes oceán až k břehům Jižní Ameriky. Malá zvířata – třeba jako primitivní opice a hlodavci - dokázala několikaměsíční cestu přežít díky tomu, že neměla velké nároky na vodu a potravu. Po svém vylodění pak mohla začít kolonizovat Nový svět dávno předtím, než to udělali lidé.
