Téměř polovina všech současných savců patří do řádu hlodavců (Rodentia). Tato zvířata osídlila s výjimkou Antarktidy celý svět a obsadila prakticky všechna dostupná prostředí. Není proto divu, že mezi nimi najdeme zvířata vzájemně si zcela nepodobná, zvířata sotva několikagramová, stejně jako druhy vážící několik desítek kilogramů.
A také řadu neuvěřitelně bizarních tvorů, jejichž vzhled nepřipomíná žádného jiného živočicha na Zemi. Jedním z nich je i podivná olysalá „myš“ s obrovskými vyčnívajícími hlodáky - rypoš lysý.
Rypoši nemají obdobu
Společenství rypošů lysých nemá mezi savci obdoby. Tato zvířata vytvářejí státy podobné státům některých druhů blanokřídlého hmyzu (mravenců, včel). V čele rypošího státu stojí samice - největší rypoš společenství, která jediná rodí potomstvo (ve vrhu, který mívá čtyřikrát do roka, může být až 22 mláďat).
Rypoší „královnu“ střeží skupina obránců, která se neustále zdržuje v její blízkosti. O práci, tedy hrabání nor, shánění potravy či udržování optimální vzdušné vlhkosti a teploty v norách, se stará početnější skupina drobnějších dělníků a dělnic.
Teprve když samice uhyne, ujímá se vlády a povinnosti plodit potomky její nejsilnější a nejschopnější dcera.
Lysé zvíře z podzemí
Na první pohled připomíná sotva narozené myší nebo potkaní mládě. Slepé, holé, růžové. Až na to, že je téměř 10 cm dlouhé a má dokonale vyvinuté mohutné hlodavé zuby, které mu nápadně vyčnívají z tlamy.
Z volné svraštělé kůže trčí jen sem tam nějaký světlý chlup. Vzhled bezmocného mláděte podtrhují krátké, slaboučké končetiny, které rozhodně nemůže, navzdory tomu, že jde o podzemní zvíře, používat k hrabání.
Naši vědci mu dali české jméno rypoš lysý, v odborných knihách ho najdete pod latinským názvem Heterocephalus glaber. Má ještě dalších jedenáct příbuzných, ale žádný z nich nemá tak dokonale holou kůži.
Všichni rypoši jsou doma v Africe, rypoš lysý je známý z Etiopie, Somálska a Keni, kde žije v sypkých, nejraději písčitých terénech. Prakticky nikdy se neobjevuje na povrchu, celý svůj život stráví v podzemním labyrintu chodeb, které si vyhrabává pomocí oněch mohutných hlodáků. Vzhledem k podzemnímu způsobu života také nepotřebuje dokonalý zrak, oči mu proto zakrněly.
Vnímají magnetické pole
O to lépe se rypošům vyvinuly jiné smysly - ve svých podzemních chodbách se orientují např. podle proudění vzduchu, neboť dokonale vnímají i ty nejslabší vzduchové proudy.
Mají také vynikající čich a sluch. Sluchové kůstky středního ucha navíc velmi citlivě reagují na sebemenší otřes půdy na povrchu, rypoši tak mohou sledovat pohyby neviditelných nepřátel nad svými chodbami.
Kromě těchto smyslů je však příroda vybavila ještě dalším smyslem navíc, kterým je obdařen jen málokterý savec - všichni rypoši jsou schopni vnímat intenzitu magnetického pole, což jim usnadňuje přesnou orientaci v podzemí.
