Austrálie je země vačnatců, ale žije tu i několik původních placentálních savců. Vedle mořských druhů, jako jsou tuleni, se na izolovaný kontinent dostali letouni a všudypřítomní myšovití hlodavci. Ti přišli před asi 5 miliony lety z Asie a jejich vývoj jako by kopíroval klokany: Mají dlouhé zadní končetiny a umí se pohybovat dlouhými skoky. Celé jejich skupině se proto říká klokanomyši (Notomys).
Klokanomyší ráj
V Austrálii měly klokanomyši jen pár nepřátel v podobě nepříliš hbitých dravých vačnatců. Neohrozil je ani pozdější přistěhovalec: Pes dingo, který se do Austrálie dostal před 6–18 tisíci lety spolu s domorodými Austrálci a stal se jedinou moderní šelmou kontinentu. Dingo lovil hlavně středně velké vačnatce a klokanomyši pro něj představovaly jen malé příležitostné sousto. Deset druhů klokanomyší tak v Austrálii spokojeně žilo po celá tisíciletí.
Rychlý konec
Všechno se změnilo po příchodu Evropanů. Během necelých tří set let z původních deseti druhů klokanomyší vyhynula celá polovina. Důvodů bylo podle vědců několik. Částečně za to mohla ztráta životního prostředí a nová potravní konkurence v podobě přemnožených králíků a stád domácího dobytka, především ovcí. Hlavní vinu však přičítají nepůvodním predátorům – s kolonisty se na kontinent dostaly lišky, fretky a domácí kočky.
Kočičí pohroma
A právě kočky se staly skutečnou pohromou. Výsledky studie zveřejněné začátkem tohoto roku jsou šokující. Vědci spočítali, že zdivočelé „číčy“ lovem přímo ohrožují až 400 druhů původních australských živočichů. Mezi nimi jsou i tři ze zbývajících pěti druhů klokanomyší. Vědci se systematicky nejvíce věnovali klokanomyši šeré (Notomys fuscus), která původně obývala celé vnitrozemí Austrálie. Dnes její poslední populace přežívá v poušti Strzeleckého na jihu kontinentu.
Hodně dingů, málo koček
Na více než 47 lokalitách je sčítali za pomoci techniky pro noční vidění a srovnávali jejich počet s počty dingů a koček. A došli k zajímavému závěru. V oblastech, kde žije silná zdravá populace dingů, žije i mnohem víc klokanomyší šerých. Ty se také lépe množí, protože jsou v lepší kondici než jedinci z oblastí bez dingů. Méně se totiž skrývají, nebojí se vycházet ze svých nor za potravou a krmení věnují mnohem víc času. Důvod je zřejmý: I když dingové také sem tam nějakou tu myšku slupnou, daleko častěji pronásledují kočky. Silně snížili jejich počty a klokanomyším (a samozřejmě i dalším původním australským druhům) se díky tomu žije bezpečněji.
Dingo jako zbraň
Vědci proto přirovnávají význam dingů pro australskou přírodu k významu žraloků v oceánech. K přesnému pochopení jejich vlivu na celý ekosystém budou nezbytné další výzkumy. Již dnes je však zřejmé, že by se mohli stát důležitými ochránci původní australské fauny a držet pod kontrolou nenechavé kočky.
