Před 65 miliony lety zažila Země jedno z největších hromadných vymírání. Katastrofa, kterou s největší pravděpodobností vyvolal dopad asteroidu, zahubila dinosaury i mnoho dalších obratlovců. Naši nejstarší předkové ji však přežili a dali vzniknout moderním liniím savců, jako jsou hlodavci či primáti. Byli to drobní hmyzožraví tvorové, kteří se vzdáleně podobali dnešním rejskům. Takový obrázek alespoň vyšel vědcům, kteří se pomocí obrovského souboru údajů o genetice, anatomii i chování pokusili rekonstruovat jejich podobu. Otázkou ale zůstávalo, jakým způsobem tito „prahmyzožravci“ zkázu světa přečkali.
Ztracený svět
Příležitost ji zodpovědět poskytl vědcům ostrov Madagaskar, na kterém jako by zastavil čas. Před 50 miliony lety se oddělil od Afriky a od té doby setrvává v izolaci. Po celou dobu se na něm udrželo tropické klima, na jaké byli druhohorní savci zvyklí. Jejich přímí potomci díky tomu na ostrově přežili až do současnosti. Jmenují se bodlíni. Ačkoli svými bodlinami připomínají ježky, kromě záliby v požírání hmyzu s nimi nemají nic společného.
Živá zkamenělina
Hmyzožravcům z období křídy se svými fyzickými i fyziologickými vlastnostmi nejvíce blíží největší druh – až 2,5 kilogramu těžký bodlín bezocasý (Tenrec ecaudatus), který je právem považován za živou fosilii. Vědci tudíž usoudili, že právě on by jim mohl prozradit trik, jakým se jeho předkům podařilo zkázu světa přežít. Patnácti odchyceným jedincům voperovali do těla čip s vysílačkou a snímačem tělesné teploty a vypustili je zpět do přírody.
Zimování v tropech
Většinu označených bodlínů zahubili hadi, zdivočelí psi nebo pytláci, ale několik jich přežilo dost dlouho na to, aby zazimovali. Zimní spánek neboli hibernaci si spojujeme s přežitím mrazivé zimy. Vyskytuje se však i u tropických druhů, kteří tak přečkávají období nedostatku potravy. U bodlínů je však výjimečný hned ve dvou směrech.
Bodlín sedmispáč
Vědce přímo šokovala délka bodlíního spánku. Jeden sameček ve svém úkrytu prospal v kuse celých devět měsíců – a spal by ještě déle, kdyby ho vědci nevzbudili. Jeho čipu totiž docházela baterie a oni nechtěli přijít o vzácná data. Extrémní délka bodlíního spánku naznačuje, že nejstarší savci mohli katastrofu, po které ještě celý rok zuřily mohutné požáry, jednoduše zaspat ve svých podzemních doupatech. Nemuseli tak utíkat před ohněm, nemuseli řešit nedostatek potravy, který zahubil mnoho jiných druhů…
Nebudit!
S délkou spánku souvisí druhé překvapení, které bodlíni vědcům nachystali. Během hibernace zvířata střídají delší stavy strnulosti, během kterých se snižuje tělesná teplota i metabolismus, s krátkými fázemi dočasného probouzení. Během nich teplota stoupne a metabolismus se „nastartuje“. Tím je zajištěno, že organismus neutrpí poškození způsobené nedokrevností a metabolickou nerovnováhou. Každé probuzení však znamená ztráty energie, které omezují délku spánku. Bodlíny to ale netrápí - fáze probouzení u nich chybí.
Trik pro astronauty
Bodlín tak celý svůj zimní spánek stráví ve strnulém stavu. Zásoby energie proto vyčerpá mnohem později a může spát déle než jiní savci. Přitom ale k žádnému poškození jeho organismu nedojde a tělesná teplota nikdy neklesne pod 22 stupňů Celsia. Není vyloučené, že právě této schopnosti dávných předků bodlínů vděčíme za svou existenci. A možná nám pomůže i v budoucnu. Ačkoli zbývá spousta otázek k dořešení, už teď se vědci domnívají, že stejným způsobem by mohli lidé přečkávat dlouhé časové úseky při meziplanetárních letech.
