Možná budete pohoršeni, když hned zkraje prozradíme, že morčata se začala chovat jako zdroj masa. Mimořádně chutného, výživného a kvůli nízkému obsahu tuku i dietního. V mnoha jihoamerických zemích, odkud pocházejí, jsou i dnes hlavním hospodářským zvířetem. Jejich počty dalece převyšují počty prasat a skotu a morčecí maso je oblíbenější než kuřecí. Jen v Peru se každoročně zkonzumuje až 65 milionů morčat ročně!
Starší než lama
Morče domácí (Cavia porcellus) zdomácnělo stejně jako lamy v předkolumbovských indiánských kulturách. Jeho soužití s lidmi ale začalo o mnoho set let dříve: Domácí morčata se v Andách chovala již 5000 let před naším letopočtem. Kdo byl jejich divokým předkem, není jisté. Zoologové se domnívají, že vznikla mezidruhovým křížením morčete divokého (Cavia aperea), brazilského (C. fulgida) a horského (C. tschudii). Všechna dosud žijí v horách Jižní Ameriky.
Mazlíček královské dcery
Pro indiány byla morčata mimořádně důležitá. Kromě zdroje potravy sloužila jako rituální zvířata v náboženských obřadech a dokonce i jako platidlo. A jejich děti v něm stejně jako ty dnešní nacházely přítulného domácího mazlíčka. Do Evropy se morčata dostala v 16. století a zpočátku byla dostupná jen hodně bohatým lidem. Jedním z prvních chovatelů těchto mazlíčků byla i budoucí britská královna Alžběta. Alespoň to naznačuje její dobový portrét s morčetem v náručí.
Pokusné morče
Chov morčat na maso se ve Starém světě neujal – jejich roli tu už měli králíci. Morčata zde však získala zcela novou roli. Jsou ideálním modelem pro lékařský a farmaceutický výzkum, protože jsou vnímavá k podobným nemocem jako lidé. A stejně jako lidé nedovedou ve svém organismu vytvářet vitamin C a musejí ho přijímat v potravě. Slouží proto i ke studiu nemocí souvisejících s jeho nedostatkem. Dnes už jsou morčata v našich laboratořích používána jen omezeně. Termín „pokusné morče“ se ale v přeneseném významu používá stále.
