Zrak je naším nejdůležitějším smyslem. S jeho pomocí získáváme až 80 % informací o okolním prostředí. Stejně dokonalé oči, jako mají lidé, najdeme i u zvířat. Jen ta dokonalost leckdy spočívá v něčem jiném. Většina zvířat totiž vidí své okolí jinak než my.
Proč vidíme
Za to, že vůbec vidíte ábíčko a můžete si v něm číst, může dopad světla odraženého od papíru na světločivné buňky v sítnici oka. Rozdělujeme je na dva typy. Tyčinky zobrazují obraz v kombinacích černé a bílé a umožňují vidění za šera či ve tmě. V lidské sítnici jich najdeme kolem 120 milionů. Čípků, které rozlišují barvy, je mnohem méně: Přibližně 6 milionů.
Specialisté na barvy
Pro každou barvu je vyhrazen určitý typ čípku. Většina savců má čípky dvou typů (dichromatické vidění). Vnímají tedy pouze dvě barvy, většinou modrou a žlutou. U mnoha primátů včetně lidí se vyvinul ještě jeden typ čípků, takže vidí trichromaticky: modrou, zelenou a červenou barvu. Jejich kombinace nám umožní vidět celé barevné spektrum (vlnové délky od 400 do 700 nanometrů).
Hledání potravy
Důvodem, proč vidíme jednu barvu navíc, může být přizpůsobení primátů sběru plodů. Nehýbou se, ale od okolí se liší barvou. Naši předkové zkrátka museli rozpoznat červenou bobulku mezi zelenými listy. Ještě lépe než my na tom jsou ptáci, plazi a některé ryby, ti mají čtyři typy čípků, takže vidí tetrachromaticky – kromě předchozích tří vnímají i v ultrafialových barvách.
Úhel pohledu
Velkou roli při vidění světa hraje postavení očí na hlavě, které udává zorný úhel. Oči směřující dopředu posílají do mozku dva mírně posunuté vjemy a jejich složením vznikne široký prostorový obraz. To je důležité hlavně pro lovce, kterým umožňuje přesné zaměření kořisti. Jejich vidění do stran je ale omezené stejně jako to naše. Oči po stranách hlavy, jako mají třeba koně, umožňují sledovat co nejširší okolí. Mohou proto včas zpozorovat nebezpečí. Přímo před sebou ale mají místo, kam nevidí ani jedno oko – takzvaný slepý úhel, jaký máme při pohledu do zpětných zrcátek v autě.
Zrcadlo v oku
Mnohá zvířata skvěle vidí za šera a ve tmě. Proslulé jsou tím například kočky. Důvodem je vyšší počet tyčinek, velikost zorničky, která bývá roztažitelná (větší zorničkou projde víc světelných paprsků), případně i celková velikost oka. Hlavní pomůckou však je speciální vrstva buněk za sítnicí (tapetum lucidum). Stejně jako zrcadlo odráží světlo zpět, takže prochází sítnicí dvakrát. Navenek se to projevuje zeleným světélkováním očí.
Bystrozrací
Přestože patří lidský zrak k nejlepším, není nejostřejší. O tento titul bojuje několik ptačích druhů. Ptáci mají mnohonásobně víc světločivných buněk, především čípků. Člověk jich má ve žluté skvrně asi 160 tisíc na mm2, dravci i přes milion. Díky převaze čípků vidí ptáci skvěle za světla, ale za tmy jsou na tom mnohem hůř. Výjimkou jsou sovy či lelkové s velkou čočkou. Ostrost ptačího zraku umocňuje i rychlost „snímání obrazů“. U lidí je to asi 20 obrázků za sekundu, někteří ptáci zaznamenají až 150 obrázků za sekundu. Vytvořit pro ně film, který by viděli spojitě, by proto bylo zcela nemožné.
