Bobři přitom nepostupují nijak zbrkle a bez rozmyslu. Jejich hráz je dokonale promyšleným dílem – je vybudována na nejvhodnějším místě, aby voda nad ní zaplavila co nejširší území.
Čím větší plocha nádrže, tím bezpečněji se bobři cítí, protože nemusejí při hledání potravy vůbec vylézat z vody. Základem stavby je změť větví, které zatěžují kameny. Hráz pak utěsní blátem, vodními rostlinami a mechem.
Je tak pevná, že po ní klidně může přejít člověk a nijak ji nepoškodí. Hlavní potravou pro ně je listí, stonky vodních rostlin, ale v zimě nepohrdnou ani kůrou, lýkem a dřevem pokácených stromů.
Přednost přitom dávají jemnějším větvím stromy, proto kácejí promyšleně tak, by padly korunou do vody a nemuseli z ní k potravě vylézat. Podívejte se na naše video, jak jsou šikovní.
Celé vodní dílo je obvykle prací jediného páru bobrů, kteří ho budují společně. Jezero nebývá hluboké, vegetaci rostoucí na jeho dně voda obvykle nezaplaví úplně. Vznikne spíš jakýsi hustě zarostlý mokřad, v němž si bobři vybudují síť kanálů, vodních cest, jimiž se dostávají k potravě.
Taková nádrž mívá jen málokdy vysoké strmé břehy, v nichž by si mohli vyhloubit noru, což ale bobrům nevadí. Jejich další proslulou stavbou je hrad uprostřed nádrže, který jim slouží jako bezpečný domov. Má několik vchodů skrytých pod hladinou a uprostřed se skrývá komůrka, v níž přespávají nebo vychovávají mláďata.
Hrad je tak důmyslný, že jim skýtá i ochranu před zimními mrazy, bobři tak mohou zůstat aktivní i v zimě. Aby přežili a nemuseli opouštět bezpečí vody, dělají si před zimou pod vodou důkladné zásoby potravy – shromažďují pod vodou čerstvé větve i s listím. Podívejte se.
Více v ABC 1/2016. Více o bobrech na webu: