Už před několika lety vědci zjistili, že se orangutan sumaterský (Pongo abelii) nijak neostýchá ulovit a sežrat roztomilého a bezbranného outloně váhavého (Nycticebus coucang). Přesto u nich nelze považovat masožravost za významnější způsob stravování – pozorována byla jen několikrát a prakticky vždy v souvislosti s nedostatkem jejich hlavní potravy, především různého ovoce.
Hledání v pralese
Za výlučného vegetariána tak byl pokládán jen druhý ze dvou žijících druhů orangutanů - orangutan bornejský (Pongo pygmeus). Jejich potravní zvyky se snažili upřesnit vědci z Cambridgeské univerzity, kteří je od roku 2003 sledovali ve volné přírodě. Hledáním a pozorováním plachých stromových lidoopů v odlehlých pralesích strávili asi 16 tisíc hodin. A vždy je viděli požírat jen ovoce, listy, květy či kůru stromů. Pouze příležitostně si zpestřili jídelníček hmyzem. Nedávno se jim ale podařilo dostat se do blízkosti divokého dospělého samce, který zrovna něco požíral.
Přistižen při činu
Orangutan byl zpočátku agresivní, házel na ně větve a třásl stromy. Nakonec se však uklidnil, usadil se na větvi a pokračoval v jídle. Nejdřív se obracel k vědcům zády, takže neviděli, co to vlastně žvýká. Když jim konečně svůj oběd ukázal, s údivem zjistili, že požírá veverku chvostnatou (Sundasciurus hippurus). A to i s kostmi, kůží a huňatým ocasem. Jen vnitřnosti odhodil pod strom. Byl to první a zatím jediný případ, kdy byl orangutan bornejský přistižen při požírání masa. Samotný lov vědci neviděli a ani nevěří, že by dospělý samec při své váze dokázal ve větvích mrštnou veverku ulovit. Jsou proto přesvědčeni, že ji našel už mrtvou.
Zděděné chutě
Pozorování samce požírajícího veverku přivedlo vědce k závěru, že podobně jako lidé ani jednotliví orangutani nemají stejné chutě. Předpokládají také, že netypické potravní zaměření není záležitostí jednoho konkrétního jedince, ale že se dědí z generace na generaci. Dokonce se napodobováním může šířit napříč populacemi, takže se z něj stane kulturní tradice. Masožravost, i když jen příležitostná, se objevuje u obou druhů orangutanů, kteří měli před 12 miliony lety společné předky s lidmi. Lze tedy předpokládat, že už tito pralidoopi také občas žrali maso.
Více o orangutanech:
