Pravé kožešiny lidé naposled opravdu potřebovali v době ledové před 10 tisíci lety. Jinou možnost, jak přežít kruté mrazy, tehdy neměli. O vlastní srst, která chrání své nositele před vnějšími vlivy, během evoluce už dávno přišli. Nová jim ani ve velmi chladných podmínkách nenarostla a výroba textilních vláken a oděvů z nich byla v nedohlednu. Dnes tato potřeba pominula. Lidé mají k dispozici materiály, které svými vlastnostmi pravé kožešiny nahradí a většinou i předčí. A tak by měli zvířatům jejich „teplé oblečení“ ponechat.
Do mrazu i vody
Na rozdíl od lidí byla zvířata do mrazivé doby ledové vybavena skvěle. A protože i dnes najdeme Zemi místa s podobnými podmínkami (polární oblasti, vysoké hory), mnohá si svoje dokonalé kožíšky ponechala. Každé zvíře je ale vybaveno trochu jinak. Často se totiž nechrání jen před chladem, ale i před ledovými vichry, před deštěm, sněhem a námrazou, nebo dokonce před studenou vodou, ve které žije a loví potravu.
Ustele si na sněhu
Jeden z nejteplejších kožíšků nosí polární liška (Vulpes lagopus). Obývá celou Arktidu, vystupuje až do výšek 3000 m a na driftujícím ledě (led poháněný mořskými proudy) se dostává i do blízkosti severního pólu. Panují tu mrazy až -70 oC a o úkryty je tu nouze. Příroda ji proto vybavila načechraným bílým kožíškem s hustou jemnou podsadou, osrstěná má i bříška prstů. Protože musí odpočívat přímo na sněhu či ledu, nejdelší srst (až 6 cm) má na břiše. Když se stočí do klubíčka, přikryje se ještě huňatým ocasem a zaboří do něj nechráněný nos.
Mrazuvzdorní vlci
V arktických oblastech Severní Ameriky žije nejotužilejší poddruh vlka, vlk polární (Canis lupus tundrarum). Jeho hlavní kořistí jsou velcí kopytníci (pižmoni, sobi karibu), kvůli kterým musí pronikat i do lesů s hlubokým sněhem. Tomu odpovídá jeho zimní kožich s hustou jemnou podsadou a až 10 cm dlouhou krycí srstí. Nejdelší je na plecích, které přichází při pronásledování kořisti do přímého kontaktu se sněhem.
Šelma na sněžnicích
Severské lesy Eurasie a Severní Ameriky obývá největší suchozemská lasicovitá šelma - rosomák (Gulo gulo). Má poměrně krátké nohy, ale široké osrstěné tlapy mu slouží jako sněžnice, takže se obratně pohybuje i v hlubokém sněhu. Aby si udržel hustou hřejivou podsadu suchou, má přes ni jakýsi nepromokavý „plášť“ – dlouhou a mastnou krycí srst, která odpuzuje vodu.
Nejotužilejší kočka
S mrazem bojují zvířata nejen na severu. Levhart sněžný (Panthera uncia), obyvatel Himálají a okolních velehor, musí vzdorovat teplotám kolem -40 oC. Jeho hebká skvrnitá srst je proto na těle až 6 cm dlouhá, na ocase ještě delší. Svůj nezvykle dlouhý ocas běžně používá k udržování rovnováhy při skocích. V zimě mu ale slouží také jako pléd – při odpočinku se jím zakryje a chrání se tak před větrem a mrazem.
Krávy ve svetru
Kanadskou Arktidu a Grónsko obývá tur ve svetru. Jinak se jeho „zimní oblečení“ nazvat nedá. Pižmoň severní (Ovibos moschatus) žije v otevřené tundře, kde musí vzdorovat nejen krutým mrazům, ale hlavně ledovým vichrům. Přímo na těle ho hřeje podsada z velejemné kvalitní vlny, přes ni pak má nepromokavý a větruodolný svrchní „plášť“. Tvoří jej hrubá splývavá srst, která může být u starších jedinců přes metr dlouhá a na břiše sahá téměř na zem.
Samet proti mrazu
Mrazivé vysokohorské pouště And obývá hlodavec, jehož kožíšek připomíná nejjemnější samet. Z jediné vlasové cibulky může činčile vlnaté (Chinchilla lanigera) vyrůstat až 60 krátkých chloupků (u většiny zvířat a lidí jeden). Krycí srst jen o málo přesahuje podsadu, ale činčily žijící v poušti ji nepotřebují chránit před deštěm. Suchému a mrazivému prostředí jsou tak dokonale přizpůsobené, že je pobyt ve vlhku a teple může usmrtit.
Nebezpečně teplo
Mimořádně hustou srst má i jeden z nejpodivnějších savců světa, australský ptakopysk (Ornithorhynchus anatinus). Teplý kožíšek nutně potřebuje: Až 10 hodin denně loví ve vodách, jejichž teplota se v zimě blíží k nule. Hřejivou podsadu kryjí ploché pesíky, které ji po celou dobu ponoru udržují suchou. V posledních letech se ale srst stává ptakopyskům osudným – vlivem globálního oteplování se zvyšuje i teplota australských vod a ptakopyskové se přehřívají.
Nejhustší ze všech
Počet chlupů na cm2 se dá spočítat, a určit, který živočich na světě má nejhustší srst. V tomto klání jednoznačně vítězí mořská vydra (Enhydra lutris) s neuvěřitelnými 140 tisíci chlupy na cm2. Díky nim je schopná spokojeně žít i mezi ledovými krami. Naše vydra říční (Lutra lutra) by s 80 tisíci chlupy na cm2 obsadila druhé místo, překvapivě pozadu zůstává nejtepleji oděný suchozemský savec - polární liška, ta jich má jen 20 tisíc.
Více o zvířatech a jejich kožichu:
