Skromný pomocník: Proč stál osel u jesliček

Skromný pomocník: Proč stál osel u jesliček
Sdílej
 
Správný vánoční betlém se neobejde bez oslíka. Šedivý ušatec společně s volem zahřívá malého Ježíška svým dechem.

 

 

Jesličky nejsou jediným místem, kde se Ježíšek prokazatelně setká s oslem. Podle bible na něm již dospělý Ježíš slavnostně vjíždí do Jeruzaléma. Z našeho pohledu by bylo logičtější, kdyby si na tak důležitý počin vzal koně. Také u jesliček by kůň vypadal důstojněji. Jenže v biblických dobách byl osel mnohem významnějším zvířetem.

Kůň chudých

Ve starověkých kulturách byli domácí osli nenahraditelnými pomocníky lidí. V poměru ke své velikosti jsou mimořádně silní a vytrvalí a přitom skromní a nenároční. Lidé je využívali k nošení nákladů i k tahu, jezdili na nich, byli zdrojem masa a mléka. V oblastech Středního východu byli užitečnější než koně, protože lépe snášeli zdejší polopouštní až pouštní podmínky. Koně byli navíc vzácní a drazí. Mohla si je dovolit jen šlechta a využívali se hlavně ve válkách. 

 

Osel nepřišel z Osla •  Profimedia.cz

Ostražitý samotář

Přes veškerou užitečnost a popularitu se oslům nedostalo moc velkého ocenění – spíš naopak. Osel se stal symbolem hlouposti a tvrdohlavosti, jeho dlouhé uši (které mu v pouštích slouží jako chladič) vzbuzují posměch. Leckdy je vnímán jako zvíře se špatnou povahou, zákeřné a zlé. Kde se ta špatná pověst vzala? Příčinou je neznalost, lidé si neuvědomují, že charakter oslů je dán způsobem života jejich divokých předků. Aby se ve skrovných pouštních podmínkách uživili, žijí samotářsky nebo v malých skupinách. Musí se tedy spoléhat hlavně sami na sebe. Sami vyhodnocují stupeň nebezpečí a vyhýbají se predátorům. Jsou proto mnohem ostražitější a nedůvěřivější než koně ve svých stádech.

 

Osel nepřišel z Osla •  Profimedia.cz

Chytrý mazlíček

Opatrnost a nedůvěřivost jim zůstala i po zdomácnění: Osli mají vlastní hlavu. Dokud se sami nepřesvědčí, že situace před nimi je opravdu bezpečná a nic jim nehrozí, nic s nimi nehne. Ani nadávky, ani rány. Ale pokud si chovatel získá důvěru svého oslíka, ukáže se jeho skutečná povaha. Stane se z něj mírné, inteligentní zvíře, ochotné se učit, přátelské a hravé. V posledních letech proto osli „povýšili“ z ryze užitkového zvířete do kategorie domácích mazlíčků. Zato v chudých oblastech třetího světa je osel stále ještě nejrozšířenějším pracovním zvířetem.

Z Afriky do světa

Domácí osli jsou proti jiným hospodářským zvířatům poměrně mladí – zdomácněli před asi 5 tisíci lety (například ovce a kozy před 9 tisíci lety). Chovat je nejspíš začali núbijští pastevci, v jejichž stádech nahradili pracovní voly. Osli jsou rychlejší než voli a snáze překonávají dlouhé vzdálenosti. Navíc nejsou přežvýkavci, takže netráví spoustu času „žmouláním“ potravy. Zdomácnělí osli se z Afriky rychle rozšířili do Středomoří a blízkovýchodní Asie, největšího rozvoje a dalšího šlechtění se dočkali v Mezopotámii. Dnes existuje na celém světě množství často jen krajových plemen, která se liší velikostí a délkou a zbarvením srsti. 

 

Více o oslech a kopytnících:


Poslední divocí na Zemi

Poslední divocí na Zemi

Terénní koně "projedou" všude

Terénní koně "projedou" všude

Klíčová slova:
zvire, puvod, osel, kopytnik, jesle
 

Články odjinud