Poznat samce od samice je u některých obratlovců až trapně jednoduché. Lev má hřívu, lvice ne. Kohout bažanta je barevnější než slepice. Samec rypouše je několikrát větší než samice. U jiných si vnějších rozdílů mezi samcem a samicí – takzvaného pohlavního dimorfismu – všimne jen odborník. Příkladem je třeba obyčejné morče. U vymřelých zvířat se odlišnosti mezi pohlavími určují obtížně. Skupinou, u které jsou zvláště záhadné, jsou dinosauři. Někteří vědci se dokonce domnívají, že pohlavní dimorfismus se u nich vůbec nevyskytoval. Teprve letos přišel objev, který přesvědčivě dokazuje, že alespoň u jednoho druhu dinosaurů se samec lišil od své družky.
Záhadné pláty
Stegosaurus mjosi (dříve známý jako Hesperosaurus mjosi) je býložravec ze svrchní jury. Objev „stegosauřího pohřebiště“ v Morrisonském souvrství v Montaně umožnil srovnat kostry velkého počtu zvířat. Stegosauři nesli na zádech dvojitou řadu plátů ze stejného materiálu, jaký tvoří například šupiny krokodýlů. Paleontolog Evan Saitta z Bristolské univerzity zjistil, že nachází dva odlišné typy plátů: jedny úzké a zašpičatělé, druhé široké a zakulacené. Možných vysvětlení bylo více. Nabízelo se, že jde o dva různé druhy. Tomu ale neodpovídalo to, že kromě plátů se kostry nijak neliší a že stegosauři žili bok po boku. Možné bylo i to, že šlo o jeden druh, u něhož se tvar plátů měnil v průběhu dospívání. I tato možnost padla – všechny pláty patřily dospělým zvířatům.
Bránit se a naparovat
Zbývalo jediné vysvětlení: Jeden typ plátů patří samcům a druhý samicím stejného druhu. Vůbec poprvé bychom tak při pohledu na párek dinosaurů odhadli, jestli spolu mají rande nebo se chystají poprat. Dalo by se ale říci, který stegosaurus je holka a který kluk? Na základě fosilií určení pohlaví možné není. Z logiky ale vyplývá, že širší pláty patří samcům a užší samicím. Široké pláty mají o 45 % větší povrchovou plochu. Evan Saitta se domnívá, že patří samcům, kteří se s nimi naparovali před samicemi i mezi sebou navzájem. Samice nic takového nepotřebovaly – pro ně bylo mnohem důležitější odrazovat predátory a přivádět na svět mláďata. Evan Saitta jim proto přisoudil vysoké a úzké pláty, jejichž špičky chránily hřbet samice podobně jako ježčí bodliny.
Pozor, červenám se!
V obou případech se stegosaurům hodila vlastnost, kterou bychom u dinosaura asi nečekali: Dokázali se červenat. Vnitřek plátů prostupuje spousta kanálků, kterými za života zvířete procházely krevní cévy. Do plátů přiváděly živiny potřebné k jejich rychlému růstu, mohly se také podílet na termoregulaci. Nejnověji ale vědci jejich přítomnost vysvětlují komunikací: V ohrožení, nebo při potřebě udělat dojem, se cévami do plátů nahrnula krev, což způsobilo jejich zčervenání. Červená je varovné znamení: Samice stegosaura, která se takto „zarděla“, zesílila odrazující účinek špičatých hřbetních plátů. Zároveň upoutává pozornost, což se pro změnu hodilo samcům. Zčervenání opticky zvětšilo plochu plátů. Pomohlo tak zaujmout netýkavou samičku nebo udělat na soupeře takový dojem, že šel raději hledat štěstí jinam.
Více o stegosaurech a jiných "saurech":
