Většina tučňáků žije v trvalých „manželských“ svazcích. U některých je to logické: Slavní tučňáci císařští (Aptenodytes forsteri) by v krutých podmínkách Antarktidy bez vzájemné spolupráce obou rodičů žádné mládě neodchovali. Snášejí jediné vejce, které samec a samice střídavě zahřívají na vlastních nohách. To samé platí pro o něco severněji žijící tučňáky patagonské (Aptenodytes patagonicus), které najdeme na antarktických ostrovech a v Patagonii. Ještě věrnější manžele ale najdeme mezi menšími druhy pro nás méně „typických“ tučňáků, kteří obývají mírnější prostředí a budují hnízda.
Tuláci jižních moří
Jedním z nejprozkoumanějších je manželství tučňáků skalních (Eudyptes chrysocome), kteří hnízdí na kamenitých srázech subantarktických ostrovů v jižních vodách Tichého, Indického a Atlantského oceánu. Tito tučňáci jsou si věrní po celý život. Vztah je tak pevný, že když náhodou jeden z páru zůstane sám, jen výjimečně si najde nového partnera. Manželství nerozbije ani období mimo rozmnožovací sezonu, které tučňáci tráví ve volném oceánu. A právě tuto nezmapovanou část jejich života se nedávno vědci pokusili odhalit.
Tučňáci pod dohledem
Aby zjistili, jak daleko od hnízdiště se tučňáci vydávají a zda se partneři drží poblíž sebe nebo se toulají každý na vlastní pěst, odchytili vědci 10 párů. Vybavili je miniaturním geolokátorem (zařízením, které pravidelně zaznamenávalo polohu tučňáka) a vypustili zpět na hnízdiště. Jako první jej opustila samice, samec strávil ještě pár dní s dospívajícími mláďaty. Nakonec odešel i on a hnízdiště zůstalo prázdné až do začátku nového hnízdního období.
Dálka je nerozdělí
Ze dvaceti označených jedinců se na svá hnízdiště vrátilo šestnáct tučňáků. Manželé se bezpečně našli, i když na hnízdiště nedorazili společně - první připlaval samec a až o několik dní později jeho partnerka. Jejich pobyt v moři trval více než 6 měsíců a rozhodně se nemohlo stát, že by si občas dali rande. Na to je dělily až příliš velké vzdálenosti: U jednoho páru vědci zjistili, že se partneři od sebe vzdálili na téměř 2500 km. A přesto se oba v pravý čas setkali „doma“ na hnízdišti.
Společné dílo
Příkladná věrnost tučňáků skalních je podle vědců dána tím, že jejich tří- až čtyřměsíční soužití je vyplněno velmi intenzivní společnou činností. Tmelícím prvkem nejsou jen zásnubní obřady, které si dvojice každoročně zopakuje, ale především budování a hlídání hnízda obloženého kamínky nebo větvičkami. Ve srovnání s tučňáky, kteří hnízdo nestavějí, jsou si druhy budující hnízdo prokazatelně věrnější. Hnízdo také dovoluje samici klást dvě vajíčka. V sezení na vejcích se partneři střídají, stejně tak se podílejí na péči o mláďata. Jejich odchovem společná činnost končí. Samec i samice se vydají svou cestou a manželské soužití obnoví až v dalším roce.
Více o tučňácích:
