Svět v posledních měsících obletěla zpráva, která zasáhla především Mimoně. Jejich milované banány jsou na pokraji vyhynutí. Kultivar Cavendish, tedy ty velké žluté banány, které známe z našich obchodů, hromadně napadá Fusarium oxysporum. Zní to jako zaklínadlo z Harryho Pottera, ale ve skutečnosti jde o patogenní houbu. Zabydluje se uvnitř banánového stonku, rostlinu oslabuje a nakonec přivede do záhuby. Houba přežívá v půdě i desítky let, a jakmile je do ní vysazena sazenice banánovníku, velmi rychle ji napadá.
Z Asie
Banány pocházejí z jihovýchodní Asie a Nové Guinei, kde je zemědělci domestikovali už kolem roku 5000 před naším letopočtem. Dnes se pěstují především v tropických, ale i v subtropických oblastech po celém světě. Existuje velké množství kultivarů, jejichž plody se do Evropy vůbec nedovážejí a konzumují se zcela jiným způsobem, než jsme zvyklí. Například se suší a melou na mouku nebo se vaří jako brambory. Chuť, struktura i složení jejich dužiny tomu také odpovídá.
Anglický původ
Kultivar Cavendish je jako jediný určen k masovému exportu, protože snáší dlouhé skladování. Vznikl z banánovníku druhu Musa acuminata ve 30. letech 19. století ve sklenících lorda Williama Cavendishe v Anglii. Angličtí zahradníci se snažili vyšlechtit rostlinu s velkými a chutnými plody, která by na rozdíl od svých divokých předků neměla semena. A povedlo se – vznikl banánovník s výbornými plody, který se ovšem nedokázal sám množit. To se muselo zajistit řízkováním.
Klony útočí
Řízkování je způsob vegetativního množení rostlin. Část rostliny se odřízne a nechá zakořenit, čímž vznikne nový jedinec. Takto lze získat prakticky nekonečné množství klonů, které mají úplně stejné vlastnosti jako matečná rostlina. Přináší to výhody i nevýhody. Nespornou výhodou je, že plody mají v podstatě konstantní podobu a chuť. Nevýhodou je, že všechny klony jsou stejně vnímavé vůči chorobám. Napadne-li jeden z nich patogenní houba, je téměř jisté, že dříve nebo později zničí i všechny klony.
Velcí konkurenti
Na středoamerických plantážích se Cavendishe začaly objevovat v druhé polovině 19. století. Současně s nimi se tu zabydloval ještě kultivar Gros Michel. Byl vyšlechtěn velmi podobným způsobem a ve stejných letech jako Cavendish, ale ve francouzských sklenících. Oba druhy měly plody vhodné k okamžité konzumaci, velké a lahodné a začaly si na plantážích rychle konkurovat. Gros Michel byl chuťově o něco výraznější. Konkurenční boj vyhrál, plantáže ovládl a Cavendish odsunul na vedlejší kolej.
První pohroma
V 70. letech 19. století se banány začaly dovážet do USA a brzy poté i do Evropy. Západní svět objevil nový druh ovoce, na kterém se brzy stal závislý. Na přelomu 19. a 20. století však odrůdu Gros Michel potkala katastrofa. V Panamě banánovníky napadl houbový patogen, náš starý známý Fusarium oxysporum. V následujících desetiletích téměř úplně zlikvidoval banánové plantáže v Latinské Americe. Podle prvotního výskytu dostala pohroma název panamská nemoc. Cavendish byl tehdy vůči nemoci imunní. Od 50. let minulého století je proto nejdůležitější pěstovanou odrůdou.
Historie se opakuje
Zákazníci se přizpůsobili a zvykli si na anglické banány. Po roce 2000 ale udeřila panamská nemoc znovu. Stejně jako se přizpůsobili lidé, přizpůsobila se i houba a začala likvidovat dříve odolné Cavendishe. Problém ale je, že botanici teď nemají v rukávu další odrůdu, která by tu napadenou mohla plnohodnotně nahradit. Vývoj v posledním roce ukazuje, že problém s panamskou nemocí je vážnější, než si pěstitelé chtěli připustit. Může se tedy docela jednoduše stát, že banány budou stále vzácnější, až z našeho jídelníčku zcela vymizí.
Světová čtyřka
Rýže, pšenice, kukuřice a banány. To jsou čtyři nejpěstovanější zemědělské plodiny na světě seřazené podle plochy polí či plantáží. Ano, banány jsou čtvrté v pořadí, hned za nejrozšířenějšími obilovinami. Kdyby ze světa zmizely, došlo by doslova k zemědělské katastrofě. Ale ono i samotné pěstování banánů je jednou velkou ekologickou katastrofou. Oblasti banánových plantáží totiž do značné míry negativně ovlivňují životní prostředí ve svém blízkém i dalekém okolí.
Jedovatá dobrota
Plantáže se ošetřují proti parazitům několika druhy pesticidů. Většina z nich kvůli své jedovatosti pro lidi, zvířata, rostliny i okolní půdu patří v Evropě i USA mezi zakázané látky. Do zemí, kde se banány pěstují, naše legislativa ale nedosáhne. Během jednoho růstového cyklu rostlin se plantáž práškuje pesticidy až čtyřicetkrát a na jeden hektar půdy dopadne až 30 kilogramů chemických látek za rok. Běžně se práškuje bez ohledu na přítomné pracovníky, mezi kterými bývají bohužel i malé děti.
Požírají přírodu
Půda plantáží se jedy postupně ničí a nakonec se stává natolik toxickou, že na ní už nic nevyroste. Aby získali další zemědělskou plochu, musí lidé mýtit pralesy. Pesticidy se z polí deštěm odplavují do vodních toků a otravují široké okolí. Voda odtéká do moře a ničí podmořský život. Například u Kostariky už v důsledku pěstování banánů odumřelo na 90 % korálů! Vedle pesticidů je problémem také igelit. Když se vyvíjí trs banánů, zemědělci na něj navlékají igelitový pytel, který jej chrání před hmyzem a ptáky. Po sklizni igelit obvykle končí rovněž ve vodních tocích, kde se stává pastí pro živočichy.
V diktátu banánů
Jestliže jsou banány prokletím pro životní prostředí, to samé obvykle platí pro zaměstnance plantáží a potažmo pro většinu obyvatel banánových republik. Banánová republika je hanlivý název pro země střední Ameriky a Afriky, kde se banány ve velkém pěstují. Charakteristický pro ně je nestabilní politický režim, diktatura, chudoba a nízká či téměř žádná práva obyvatelstva. Dělníci na plantážích pracují za minimální mzdu, a když se čas od času vzbouří, obvykle je vzpoura brutálně potlačena. Se špatnými životními podmínkami lidí v banánových republikách souvisí i již zmiňovaná dětská práce.
Ohleduplnější cesta
Přestože jsou tyto okolnosti neakceptovatelné v západní společnosti, v případě banánů se nad vším zavírají oči. Většinu světového trhu s banány ovládá pět velkých ovocnářských firem a všech se týkají výše zmiňované problémy. Co s tím jako zákazníci můžeme dělat? Kupovat ovoce označené Fair trade, které pochází z menších plantáží, které nejsou ošetřovány pesticidy a kde se berou ohledy na zaměstnance. Takové banány jsou dražší, nemohou se cenou rovnat těm masově vyráběným. Také nejsou k dostání v každém obchodě. Jejich „výroba“ je ale mnohem ohleduplnější k přírodě i lidem. I Mimoni by jim proto dávali přednost.
