Madagaskarský papoušek vaza velký (Coracopsis vasa) je poměrně vzácný a v zajetí se chová jen výjimečně. O jeho životě se toho proto moc neví. Skupina deseti vazů je ale chována v zoo v britském Lincolnshiru, kde je vědci mohou studovat. Po dobu téměř dvou měsíců – před a v období rozmnožování – skrytá kamera nahrávala chování opeřenců. Videonahrávky přinesly první důkaz o tom, že vaza cíleně používá nástroje. A navíc způsobem, jaký dosud nebyl u žádného jiného zvířete pozorován!
Kulturní chování
Na dně své velké voliéry mají papoušci směs půdy, dřevěných štěpků, oblázků a drobných škeblí. Který z nich a kdy vynalezl způsob, jak tento materiál zužitkovat, vědci netuší. Jisté je, že ostatní to brzy odkoukali. Novou dovednost si perfektně osvojili a nejspíš ji budou předávat dál, čímž si tato skupina papoušků vytvoří svou vlastní kulturu. Vazové si dokonce vzájemně půjčovali osvědčené „pracovní nástroje“.
Mlýnské kameny
Papoušci používali nejen oblázky, ale také tvrdé pecky datlí, jejichž dužinu předtím snědli. Obojí jim posloužilo jako klín, který uchopili do zobáku a rozlamovali jím škeble. Dalším krokem bylo mletí: Papoušek nástroj vložil do vnitřku škeble a odíral jeho povrch. Vzniklý prášek dále roztíral, dokud nebyl dostatečně jemný. Podobný způsob mletí za pomoci mlýnského kamene (žernovu) byl dosud znám jen u lidí, kteří takto kdysi zpracovávali obilí.
Zdroj vápníku
Jemný prášek z „rozemletých“ vápenatých schránek škeblí papoušci olizovali. Protože měli před hnízdní sezonou, nejspíš si tak doplňovali vápník. V období rozmnožování jej ptáci potřebují ve zvýšeném množství pro tvorbu vajíček a vaječných skořápek. Polykání úlomků lastur či ulit měkkýšů kvůli doplnění vápníku během hnízdění bylo zaznamenáno i u mnoha jiných ptačích druhů. Žádný je ale nezpracovává tak jako vynalézaví vazové.
Ze zobáku do zobáku
Pozoruhodná byla i další věc. Vápenatý prášek vyráběli a požírali pouze samci papoušků vaza, kteří vajíčka neprodukují. Naopak samičky, které vápník potřebují mnohem víc, se překvapivě o škeble nezajímaly. Vysvětlení ale vědci nemuseli hledat dlouho. Stojí za ním zásnubní rituál typický pro všechny papoušky, jehož nedílnou součástí je krmení partnerky. Pěkně ze zobáku do zobáku. Samec tak spolu s potravou předává své vyvolené i spolykaný vápník a samička se nemusí s hledáním a drcením škeblí namáhat.
Více o papoučcích:
